pátek 29. listopadu 2013

Před sto lety

..........touto dobou ještě nikdo netušil, že nějaká válka bude. Přišla 
o pár měsíců později a byla dokonce Velká. Dnes o ní mluvíme jako o První světové. 
A my o ní hovořili i včera, v rámci našich historických hovorů. 
S panem  plukovníkem Stehlíkem. A šlo o večer inspirativní, vzrušující, nabitý informacemi. 
Z čeho jsme vycházeli? 
   Projíždíme-li českým venkovem, nacházíme v mnoha městech ba i vesnicích pomníčky se jmény padlých, kteří zemřeli v boji za císaře pána. Jména, která už dnes mnohdy nikomu nic neříkají, generace se obměnily, lidé se přestěhovali, seznamy vojenských hodností na pomnících se stávají historickou relikvií. 
Jenže pak listujete rodinným albem a s úžasem zjistíte, že nějaké z těch jmen, dosud vám zcela neznámé,patří do vaší rodové linie? Kdo to byl? Jaký můj prapředek to bojoval v rakousko - uherské armádě? Nebo snad byl legionář?
Už dávno jsou tito hrdinové mrtví, ba odcházejí už i jejich děti, zmizela ta kontinuita, ten pocit hrdého sdělení,že můj tatínek, dědeček,posléze pradědeček byl legionář.....
Sto let je prostě sto let. 
 Postupně se na ně zapomnělo. Na vojáky rakouské armády, kteří mnohdy sice nešli do války s nadšením, ale bojovali. Mnozí zemřeli, byli zmrzačeni, ztratili svoje ideály. 
Na legionáře, kteří vystupovali jako strážci demokracie, položili základy prvorepublikové armády......
Zůstala jen lidová rčení, že je někde ran jako u Verdunu či krve jako na Piávě. Co je za tím, jako by pozvolna mizelo z našeho povědomí. 
   Nu, a to jsme se včera pokoušeli změnit. Prošli jsme s panem doktorem Stehlíkem všechna legionářská centra, připomněli si statečnost všech tehdejších vojáků, vyzdvihli bitvu u Zborova. Utvrdila jsem se v názoru, že Hašek byl sice dobrý spisovatel,ale lidsky to byl pěkný mizera, nejen alkoholik a bigamista.....

   Pátráte - li po svých předcích legionářích, díky digitalizaci máte velkou šanci přes stránky vojenského archivu, kde lze zemřelé předky celkem dobře vyhledat. 
   Jelikož máme velmi vzdělané publikum, došlo na plno zajímavých dotazů, tudíž jsme pana doktora propouštěli až krátce před desátou. Stálo to ovšem za to. Teď jen prohrabat ta alba. 
   O něco podobného se pokouším se studenty, takže je mohu dnes obohatit o včerejší poznatky a vytvořit s nimi hlubší sondu do dějin první světové války.
 I na cestě do hlubin vlastní rodiny. 









Žádné komentáře:

Okomentovat