Arogance filmu

    Občas si o sobě myslím, že jsem tzv. samonaštvávací typ, tedy že mě automaticky vytočí řada věcí, které stejně neovlivním. Prostě mě tak vnitřně rozhodí, naštvou a rozčílí. Někdy dokonce tak, že píši stížnosti na příslušná místa, na které mi ovšem většinou nepřijde žádná odpověď. Nebo ona nicneříkající asertivní fráze, která mi úřední, rádoby slušnou formou říká, ať si trhnu nohou.  
Většinou se jedná o nějaký noční řev (nazývaný koncert) ze Stromovky, což je můj dlouhodobý evergreen, který ale překvapivě není na pořadu dne...

 Podobně mě totiž dovedou vytočit i jiné arogantní zásahy do občanského soužití, jako třeba filmaři. Podpořeni arogancí peněz si zjevně téměř všichni  od filmu myslí, že jsou takřka nadlidi. 
 Bohužel si z nějakého důvodu oblíbili Letnou, tudíž je zde máme  mnohem častěji, než by se jednomu líbilo.

 Zde je totiž arogance peněz cítit snad ještě víc než u dunivých koncertů. Pravidelně se tak u nás objevují zákazy parkování v modré parkovací zóně, protože  tady bude natáčen další skvost české kinematografie. Patrně tu nějaký ten vyhledávač lokací bydlí, neb jinak si nedovedu vysvětlit, že jsou tady opravdu víc než často. Zaberou svými karavany a obřími světly půl Letné (bez ohledu na placené zóny), usadí se tu většinou na vícero dní, omezí provoz a běžný život, svítí vám do oken, řvou tu a ještě se ofrňují nad těmi nadšenci, co jejich práci (nevím proč) obdivují a sledují je z opačného chodníku.

 Naposledy se tu usalašili chvíli před vánočními svátky, tedy v době, kdy na arogantní invazi nemá náladu takřka nikdo, nejen my, méně tolerantní. Ale překvapilo mě, jak nejsem sama, koho to rozčiluje. Nejde tedy o moji „samonaštvávací“ vlastnost, zjevně je nás víc, komu vadí tato arogance peněz a síly.
   Dá se samozřejmě předpokládat, že radnice Prahy 7 si to nechala řádně zaplatit. Hezky tím zdublovala svůj příjem z modrých zón, proč si jedno místo nenechat zaplatit dvakrát, že? Že zde běžný občan nezaparkuje, koho to zajímá?

 Navíc, když nezasvěceně sledujete práci filmařů, tak na první dobrou je to převážně jen postávání se sklenkou vína či horké kávy před kavárnou Burundi (která má podle mě v tom prsty), čekání na nějaký záběr a povýšené chování ke kolemjdoucím.Nu a pak zmizí, nepracuje se, ale karavany a obří auta zde stojí dál.   

   A tak to u nás chodí. Nafintěné pozlátko filmu se tváří jako by bylo něco víc. A nedá se říci, že by se s tím něco zmohlo, naše současná, vskutku kvalitní filmografie by jistě přišla o další skvělý kousek. 

    Nu, my na Letné ovšem nemůžeme filmařům přijít na jméno. Nejvíc mě na tomto zjištění těší fakt, že nejsem sama, koho podobné akce rozčiluji. Možná bychom ve větším množství mohli něco zmoci...?

I když dle komunikace s radnicí Prahy 7 silně pochybuji….

   Protože pecunia non olet je jediné platné pravidlo v naší současnosti. 
A to nemluvím o vyhozených penězích za zbytečný ohňostroj a následný úklid ( přičemž třeba není na fungující MHD,která pořád jezdí jako o Vánocích), nemluvím o vznikající olympijské vesničce na Letné, která nám zvyšuje krevní tlak již pěkně dlouho ( a vezmu si ji na paškál vzápětí), nemluvím (zatím) o dalších šlendriánech, kterých je najednou jako by čím dál víc. Ti filmaři jsou v podstatě takový symbol, prostě když něco zaplatím, tak pravidla neexistují. Obraz naší politické scény se úspěšně promítá dál...
                        Nestačím žasnout.