Vysvědčení

    Tak dnešek přináší první finále studijního snažení v podobě pololetního vysvědčení.  Asi není třeba nic říkat, vše již bylo mnohokrát řečeno.

 Děti dostanou většinou jen výpis, který lze bez obav muchlat či promastit v aktovce, což na originálním blanketu vysvědčení působilo určité potíže při opětovném tisku na konci roku. Tudíž se přistoupilo k řešení, které je sice efektivní, ale vzalo dnešku veškerý nádech slavnostnosti. Prostě rozdává se jakási náhražka, což je symbolika dneška. Všechno je tak nějak o náhražkáchJ.

    Dnes se tedy učí, což je v podstatě také náhražka, neb přimějte děti ke studiu, když vědí, že poslední hodinu bude „výzo“J, pololetí je uzavřeno, nové nezačalo a oni se učí? Pravda, nabízí se láska ke vzdělání či vize, že se neučím pro školu, ale pro sebe, leč troufám si tvrdit, že pubescenti, čekající na své pololetní lejstro, takto v zásadě neuvažujíJ.  

  Nicméně, dopoledne prostě odučíme, poslední hodinu naladím sváteční úsměv a vkráčím do třídy s paklíkem výpisů. Pronesu nezbytná moudra o důležitosti vzdělání a vzdělávání, rozdám známkami potištěné papíry a pustím je domů. Netroufnu si říct na prázdniny, byť zítřejší den tak mnozí eufemisticky nazývají.  /Školy mají pololetní prázdniny, hlásají některé titulky. Nu, no cement…. /

    Zítra je prostě prodloužený víkend, takový mini předěl před startem druhého pololetí.  Uvidíme, co nám přinese….

 Leč řekla bych, že nějaké rodinné slavnostní zakončení by si děti zasloužily. Nemyslím tím hmotné dary či naopak tresty za známky neodpovídající rodičovské představě.  Řekla bych, že třeba společná návštěva cukrárny může být adekvátní tečkou za pololetím (s jedničkáři i repetenty, všichni mají za sebou kus práce). A dopřát si nějaký kvalitní zákusek, nikoli náhražku….J