Rodinné setkání

     Zase jedno velmi vydařené. 

Svého času se mezi mými blízkými vyskytla oprávněná domněnka, že se scházíme jen na pohřbech, což je sice zákonitý běh času, leč s některými zákonitostmi je asi třeba bojovat.  

Nabízelo se vytvoření častější periodicity setkávání, což se ukázalo jako nápadem velmi životadárným. A různá životní výročí jsou většinou velmi výrazným impulsem.

 Proto tedy minulý páteční večer byl ve znamení schůzky  širší rodiny…
Tedy klasické atributy, milí lidé, hezké prostředí, uvolněná atmosféra.  Výborné jídlo a pití, návraty proti proudu času i výhledy do budoucna.

 „Zděšení“ nad tím, jak ty děti zase vyrostly. Možná bych je někde náhodně potkané ani nepoznala. K tomu jsem jako bonus dostala i poznání, jak dokáží být i "pubescenti" milí, vstřícní, komunikativní, prostě radost pohovořit.  

 My staří se již  naštěstí tolik vizuálně neměníme, takže se spolehlivě identifikujeme a pak již nastává probírání všeho, co život vzal a dal, člověk trochu zapomene na své běžné starosti a realitu, protože zjistí, že jiní mají starosti stejné, neřku-li větší.

 A tak v duchu optimistického přístupu raději hážeme problémy za hlavu a bavíme se. Vždyť to je hlavní účel rodinných setkání. A toto se obzvláště vydařilo. Krásný páteční večer.
 I s tajuplným překvapením. Objevila jsem totiž nového příbuzného. Člověk ani nečeká, jaká překvapení ho na takovém setkání potkají. A tak najednou zjistím, že i "kmotr" patří do rodiny. A to se známe tolik let a objevím to náhodně až nyní. Nu, to bude příběh:-). Coming soon.