Přestože se cítím být „divadelnicí“ a pražská divadla mám
docela zmapovaná, U Valšů jsem byla dnes poprvé. Člověk prostě stále objevuje něco nového. Do
divadla jsme vyrazili už dopoledne, za účelem setkání se ženou, která zažila
Protektorát. Takže vlastně na besedu s pamětnicí. Organizátoři se tak staví čelem k 75. výročí
vzniku tzv. Protektorátu, což je i moje téma ve škole, celý tento týden.
Setkání nám tedy přišlo ohromně vhod. Navíc, do centra se v běžný pracovní
den jen tak nedostaneme, takže zážitek i z tohoto úhlu pohledu. Vždycky mě
překvapí, jak mnoho lidí se tam potuluje, což nabourává mou idealistickou
představu, že jsou dopoledne všichni v práciJ.
Dnes jsme se tedy potulovali i my, konkrétně asi čtyřicítka dětí, která se se
mnou vydala proti proudu času. Divadlo jsme objevili bez potíží, zaplatili
vstup padesát korun na hlavu a mohlo se začít. A paní, ročník 1924, byla báječná. Jednak skvěle vypadala, věk bych jí tedy rozhodně nehádala. A pak, výborně vyprávěla. Hezky, všechno srovnané, mělo to spád, myšlenku, náboj. Myslím, že takové setkání se hned tak nepoštěstí. Děti poslouchaly, byl to velký zážitek. Pro mě o to větší, že paní pochází z mého rodného kraje, což jsem předem netušila. Bylo to takové Odnikud nikam v reálu. Báječné připomenutí historického výročí.
Žádné komentáře:
Okomentovat