sobota 8. března 2014

MDŽ

   Člověk by mě umět oslavovat každý den. Prostě jen tak, umět se radovat z toho, že se vůbec probudí a čekají ho nová každodenní dobrodružství. Prostě nic nového pod sluncem. Nechci rozebírat, jak dalece je podobná schopnost geneticky daná, naučitelná či u některých pouhou pózou. Spíš chci podotknout, že slavit je příjemné. Nejlépe spontánně, což se s dnešním dnem a jeho historií moc neslučuje, ale i tak není špatné si dnešek zpestřit nějakým hezkým zážitkem. MDŽ si to i přes svoji komplikovanou a kontroverzní minulost jistě zaslouží. A pokud jste ještě navíc Gabriela, můžete se celým dnem takřka protančit J.
   Postavení MDŽ v rámci uznávaných svátků utrpělo v minulém režimu, kdy se z něj stal oficiální soudružský svátek, ověnčený nezapomenutelnými karafiáty, okoralými chlebíčky a opilými soudruhy. To je ta veřejná, medializovaná a zesměšňovaná tvář svátku, ke kterému dnes nevíme, jak se postavit.  
Mně třeba splývá s hyacinty, které jsme jako děti vždycky nosily mamince, babičce i tetě, prostě všem ženám, vyskytujícím se v našem okolí. Karafiátovou historii znám vlastně jen z televizeJ.
    Svátek vnikl kdysi za velkou louží jako připomenutí stávky švadlen, které bojovaly za lepší pracovní podmínky.  Na jejich demonstracích pak šlo hlavně o volební právo žen, tedy o to, co teď bereme za samozřejmost a tak benevolentně nevyužívámeL.
   Nu a po spanilé jízdě soudruhů na výsluní moci se v Sovětském Svazu svátek stal protipólem imperialistického Svátku matek. (V socialistickém táboře byly zjevně víc preferovány jeřábnice než matky jako takovéJ. )
 A jelikož naši soudruzi byli vždycky papežštější než papež, den žen se zpolitizoval i u nás a Svátek matek šel na smetiště dějin.  
Nu a po listopadových změnách se vrátil Svátek matek, ale řekla bych, že nikoli s takovou slávou, jakou by si zasloužil. A se dnem žen jsme si nevěděli rady. Nejdřív byl zavrhován, jeho příznivci označeni za staré struktury. Pak zesměšňován a akcentovány byly právě již zmírněné nalomené karafiáty, erární chlebíčky a opilí muži. Pak se vrátil zpátky do kalendáře, ale rozpaky přetrvaly.
Nu a dnes? Sama nevím, zdá se, že je znovu pozvolna akceptován, vrací se do povědomí jako možnost udělat si hezký den, přinést svým milým ženám (všem) kytičku – (jakoukoli)J, a prostě jen tak slavit, udělat někomu radost.
   Koneckonců, ono je vždycky všechno jinak, to jistě není nic nového pod sluncemJ.
A stejně tak je to i s oním zprofanovaným MDŽ. Takže je na každém, jak se k němu postavíme.U nás doma ho třeba máme rádi.
   A tak já přeji všem, aby si to náležitě užili – (vlastně užilyJ.) A Gábiny dvakrát tolikJ. A spolu s nimi v i neděli Františky, protože víkendové svátky se tím mezinárodním mohou násobit. Proto bonusově blahopřeji i milým FrantiškámJ.
                                               

Žádné komentáře:

Okomentovat