středa 2. dubna 2014

Observer

 ....Kuchyně je rázem zaplněná mladými hlasy a nabitá mladistvou energií. Šlo o veselou návštěvu, samí mladí lidé....
„Tady to žije, to tedy jo,“ zní po chvíli ironicky z jedněch mladých dívčích úst.
Většinou v takových případech nereaguji, protože není zbytečnější činnosti než dohadovat se s věčně nespokojenými pubescentními dorostenci. Tentokrát ale byla situace jiná. Měla jsem zvídavou náladu a zajímalo mě, proč děvče opět mění zaměstnání. Takže proč se nezeptat? Dokonce jsem se těšila, jak si zmapuji trh práce a v době zvyšující se nezaměstnanosti přijdu na trik, jak snadno a rychle získat novou práci.
Moc jsem se ale nepoučila.
„Proč odcházíš z práce?“ (moje naivní starosvětská odpověď by asi byla, že mám nové a lepší místo).
   Dozvěděla jsem se, že tam jsou všichni blbci a nechápou mladé lidi.
„Máš novou práci?“
„Ne.“
„Co budeš dělat?“
„Něco se najde, jsem mladá?“
„Myslíš, že tam nebudou blbci?“
„Najdu si místo, kde budou samí mladí…“
Na některé reakce prostě nemáte argument.
„Copak mi asi ještě sdělí?“ říkám si v duchu a sleduji nevyzrálý dívčí obličej, kterému sice schází jakýkoliv náznak rozumu, ale rozhodně nechybí ani kapka sebevědomí.
Na další dialog ale nedošlo.
„Jdu si dát cigáro,“ sdělilo děvče a bylo pryč
„A kdo tě bude živit?“ slyším samu sebe klást otázku do vzduchoprázdna.
    Odpovědi jsem se samozřejmě nedočkala. Takové podružnosti nikdo řešit nebude. Zvláštní, jak mě nastíněná situace udivila. Až dosud jsem se domnívala, že práce se dobrovolně opouští v okamžiku, kdy mám nějak zajištěnou existenci, případně se odchází za lepší vizí. Samozřejmě, mohu (respektive musím)odejít i tehdy, když se pracoviště promění v peklo, to ale nebyl tento případ. Šlo prostě o běžnou pracovní situaci s normálními vztahy. Přesto byl úhel vnímání diametrálně odlišný.
   Vlastně jsem narazila na takovýto přístup: 
   „Všichni kolem jsou hlupáci, nepoznali, jaký poklad by měli ve svém kolektivu, navíc po mě pořád něco chtěli, tak to tedy ne….. Přeci mi nebude nějaká baba říkat,co mám dělat....? 
Já mám na rozdíl od ní výhodu, že jsem mladá….!“ (některé pasáže opravdu cituji..J)
   Nechci tady hledat nějaké řešení a hodnocení. Pozoruji,co všechno lze  někdy vydávat za zásluhu. Trochu by mě sice zajímalo kdo za to může, neb nejde o názor ojedinělý, leč nepátrám. Fabuluji. Popisuji. Jako prostý pozorovatel.
                                    Observer  J.


Žádné komentáře:

Okomentovat