Krvavé postřehy

Letošní poslední darování bylo takřka předvánoční. Bylo opět na vyzvání, neb jinak bych asi v čase předvánočním nešla. AČ vyzvána, pro jistotu jsem překontrolovala web, cože se v transfuzní stanici děje. Anoncovali, že prvodárci by si v tomto chaosu měli svou misi řádně rozmyslet a pokud opravdu chtějí, přijít jen ráno, protože přeci jen je tu dost zmatek (to tam tedy nepsali, ale dá se vyčíst mezi řádky). A co si myslíte?  Prvodárců jak hub po dešti. Patrně je zlákala vidina volného pátku, jinak si jejich nadúrodu neumím vysvětlit. Běžně jich tolik nebývá. Je sice chvályhodný jejich entuziasmus a snaha pomáhat, ale i pro charitu je třeba zvolit vhodný čas. Tentokrát spíš zdržovali. Hlavně tím, že přišli v jiný čas než pro ně určený. Zjevně nečtou net? I když v době čekací na tom netu viseli všichni, tak si spíš myslím, že si prostě každý dělá, co chce. Sestřičky na Karlově náměstí ale byly vstřícné a milé na všechny, přes všechen ten krvavý chaos, který tady před svátky vládne. Obdivuji je, asi bych tak vstřícná na ty jedince, co si dělají vše po svém, nebyla, ale to je prostě naše realita všedních dní. Moje odsátí proběhlo rychle a bez problémů, jen jsem se tentokrát cítila nějak víc unavená. Byla jsem ráda, že jsem se doploužila domů. Nu, asi stárnuJ.  Ale kouknut na info na netu ještě zvládnuJ. I po sedmapadesátéJ