Sparta

Kupodivu se dnes nechci otírat o svůj „oblíbený“ letenský klub, který podle mého v podstatě

 „terorizuje“ Letnou a její nejbližší okolí. Spíš si dnes asociuji antickou Spartu, která krom jiného proslula i tím, že postižené (když správně se říká hezky česky handicapované) děti házela dolů ze skály, protože se jí nehodily pro budoucí bojeschopnou a všehoschopnou armádou.  Středověk zase nějak postižené lidi sem tam upaloval, protože se lišily od ostatní populace, což se podle středověkého vnímání světa rovnalo čarodějnictví, takže co jiného s nimi. Nacisté je posílali do koncentráků nebo k doktoru Mengelemu na pokusy.  Socialistický režim je zase umisťoval do ústavů někde v lesích či mimo hlavní centra, protože k likvidaci se naštěstí neodhodlal, ale jinak razil zásadu, že socialistický úspěšný jedinec je pouze krásný a zdravý (k čemuž tedy současnost přidala ještě adjektivum mladýJ), tudíž nějak odlišné jedince by nejlépe neměl nikdy nikdo vidět.  Po převratu nastal převrat i v myšlení, nastala doba začleňování, která se postupně díky modernizaci slovníku měnila v integraci a nyní je z toho pro mnohé naprosto neznámá inkluze, která se někdy může překvapivě stát i politickým tématem. To když si někdo pustí pusu na špacír a poměrně necitlivě pojmenuje něco, čemu vlastně ani nerozumí. Pojmenuje to bez ohledu na to, že se mnohých dotkne, urazí je, shodí mnohaletou snahu a práci dalších, nahází všechno do jednoho pytle či uplatní princip „všem stejnou mincí….“

Pravda, rázem tady vyskakuje myšlenka o svobodě slova, čímž se rázem dostávám do polemiky sama se sebou. To dnes nechci, chci jen prostě krátce adorovat myšlenku, že i když jsem ctitel absolutní svobody slova, jsem zároveň stoprocentně přesvědčena o tom, že mnohdy je lépe mlčet

 (viz královna Alžběta I: „ video et taceoJ), než mlátit prázdnou slámu. Není nutné vyjadřovat se ke všemu, zejména k tomu, čemu nerozumím.  Protože každá mince má dvě strany, ke všemu se má přistupovat s citem, k vyjadřování i k začleňování.  A nemá se s vaničkou vylívat i dítě. Což se nyní mnohdy děje.

 A tak si myslím, je že nutné (a normální) je začleňovat, ale s citem a ku prospěchu věci, že je nutné

 (a normální) víc přemýšlet než mluvit, že je nutné (a normální) umět respektovat opačné názory, že je nutné (a normální) vědět, co říkám a proč to říkám, že je nutné nepřekrucovat …. Že je prostě nutné umět komunikovat což je bolest, kterou je postižená současná společnost.

Jenže zároveň mně napadá, co je dneska vlastně normální????

Starověká Sparta ve finále skončila v rozvalinách. Patrně hodláme její osud dobrovolně následovatL.