Nová totalita

Kdysi dávno (vlastně to zas tak dávno není, ale kdysi anoJ) existoval stav, kdy věci, které se říkaly doma, nesměly na veřejnost.  Doma se mluvilo jinak a ve škole také - to je nejčastější leitmotiv tehdejších let. Pak přišel sametový předěl a nastala doba, kdy se tzv. říkaly pravdy. Odhalovalo se léta tajené.  Všichni byli okouzleni tím, že mohou říkat, co si myslí. To ale není vždycky příjemné, tak se postupně znovu začala pravda halit. Podle amerického vzoru. Dřív se podle sovětského nesmělo říkat nic, teď podle amerického sice stále ještě všechno, ale už ne tak naplno. Diplomatická korektnost ale postupně nabývala na síle, až se stala určujícím hybatelem veřejného vyjádření. Revoluce sežrala své dětiJ.  Z veřejných proklamací se politická korektnost postupně sesouvala do nižších pater. Stále ještě šlo v podstatě říci všechno, jen tomu najednou nikdo nerozuměl, protože to bylo zahaleno do takové frazeologie, že v tom aby se pes vyznal.  Najednou důchodci přestali být důchodci a byli z nich výhradně senioři, nevychované děti byly většinou hyperaktivní, mnohé se také skrylo v dyslexii (tím ovšem nechci pranýřovat skutečné dyslektiky.) Postupně ani dyslexie nebyla dost korektní a objevila se  všezakrývající ADHD. Postižení také přestali existovat a stali se z nich jen handicapovaní. A docela obyčejný lenoch byl označován výhradně jen za méně aktivního. Český člověk byl léta trénován k četbě mezi řádky, a tak najednou všichni rozuměli i výrazu nepřizpůsobivý, který jediný lze ve sdělovacích prostředcích použít. A tak bych mohla pokračovat donekonečna. Horší je, že se pozvolna vrací i ona nesvoboda, tedy to, co se řekne v soukromí, nesmí na veřejnost. Velmi snadno byste mohli být pranýřováni (to v lepším případě). Ať už za netoleranci či celou řadu dalších definic toho, když někdy pojmenujete situaci pravým jménem. Zdá se, že pravda se znovu stahuje do ilegality a to je tedy hodně smutná realita. A jako bonus přidávám poslední zjištění, které mi poskytl časopis Květy. Vyfotografovat miminko, myslím tím vaše vlastní v běžné rodině, jak v létě pobíhá nahaté po zahradě, se stává velmi riskantní záležitostí. V Americe už za to běžně skončíte za katrem, a když je děcko zachycené třeba při koupání, máte to na doživotí. A když je to v „Americe“, je zcela jisté, že brzy to máme i tady. Našlápnuto máme slušně.