Vyšehradský kodex

Díky své averzi vůči frontám a dlouhému čekání jsem ochuzena o některé masové akce, které vám sice zprostředkují zajímavý zážitek, ale musíte si předtím vystát mnohahodinovou frontu, což moje nervová soustava většinu nezvládne. Třeba korunovační klenoty jsem z toho důvodu na vlastní oči dosud neviděla. Pravda, mohu bez toho žítJ. Kdybych nemohla, asi bych se zkusila přemoci. Mohla bych klidně žít i bez Vyšehradského kodexu, ale moje slabost pro Přemyslovce byla v daný okamžik silnější.  Trochu jsem se bála, ale fronta nakonec překonala moje očekávání, byla snesitelná a do Klementina jsem se tedy dostala poměrně rychle. Uf. A na vlastní oči viděla Vyšehradský kodex. Knihu z roku 1086, vytvořenou u příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava.  Bylo to vzrušující. Pravda, někteří si pod pojmem vzrušení představují něco diametrálně odlišného, ovšem některé dokáže přivést do určitého transu i takováto kniha. Mně tedy určitě. Její historie, stáří, kouzlo, atmosféra, tajemství, spojení s dávnými Přemyslovci…Zážitek.
                                                 

                                                (obrázek z wikipedie, vlastní bohužel nemám)

A jako bonus se vracím ke knize pana Vondrušky, Mezi tiárou a orlicí
. Ta je o Vratislavovi, prvním českém králi.A moc se mi líbila, takže opakování jako matka moudrosti.  A k tomu ještě vycházka na Vyšehrad, kde tento první král žil. Kolem nejstarší rotundy v Praze, svatého Martina, která kdysi stála uprostřed městečka Vyšehrad. Dnes stojí osaměle na cestě na jedno z nejromantičtějších míst, jaké Praha nabízí. A to všechno díky Vyšehradskému kodexu. Tolik zážitků v jednom. Kniha bude k vidění zas až za mnoho let, takže tento zážitek stál opravdu za to. I přes tu frontu. Averze je dobré občas překonat. K tomu ještě ale musím dodat, že fronta docela ubíhala, pořadatelé v Klementinu byli velmi vlídní a celkem se to prostě dalo vydržet. I tak ale příště zase něco zajímavého bez fronty:-)