Německý pořádek

Jakýsi inovátor studia jazyků přišel prý na jakýsi lingvistický seminář s názorem, že když se člověk učí cizí řeč, měl by akceptovat i základní národní zvyky studovaného národa. Aby prostě vskutku v praxi uplatnil známé přísloví, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Na tom samozřejmě něco je. Jenom nevím, jak to přesně má vypadat prakticky? Učit se angličtinu v nevytopených bytech s pomocí suchého humoru? Nebo studovat francouzštinu v mileneckém objetí a sklenkou dobrého vína? Myslím, že to určitě není špatné. Je to takové praktičtější, víc ze života než klasické šprtání slovíček či větných vazeb. Na druhou stranu, co třeba s takovým klasickým německým smyslem pro pořádek?

Tady bude asi třeba vyřešit otázku, co je typický rys a co již ustálené klišé. Musím být při studiu němčiny pintlich na pořádek a mít ve věcech dokonalý ordung? Znám totiž několik germanistů, kteří to mají úplně naopak. A kdyby jen germanistů. Znám dokonce mnoho rodilých Němců, o kterých lze s čistým svědomím říci, že jsou to pěkní bordeláři. A někteří i bohémové. Zažité pravdy mají sice pěkně tuhý kořínek, ale také své výjimky, které (možná) potvrzují pravidlo.

 Podle mého by ale stejně bylo nejlepší, kdyby se podobná klišé pravidelně nabourávala. Aby se člověk nemusel potýkat s nálepkou, která mnohdy vůbec nejde sloupnout. Nejlepší by bylo, kdyby každý začínal jako tabula rasa. Jenže jak to zařídit? Těžko říci. Přitom výjimek je určitě víc než dost. Jedna německá kamarádka mi před časem vyprávěla, že takový chaos, jaký lze vysledovat v německém školství, bychom ji v našem českém Kocourkově mohli jen „závidět.“ Ona sama se cítí mnohem lépe u nás. Rozumím tomu tak, že nic není prostě, tak jak to vypadá. No napadlo by někoho říci, že na některé škole v Německu není všechno srovnané takřka podle velikosti kozích bobků? Uvěřit takovému tvrzení není vůbec snadné, leč moje kamarádka je stoprocentně pravdomluvná.

Nelze tudíž vyloučit, že podobných příkladů se dá najít víc. Nepořádníci a chaotici jsou prostě i mezi pořádkumilovnými a disciplinovanými Němci. Možná je jich dokonce víc než u nás, i když statisticky na tom asi budou lépe. Přeci jenom velikost někdy hraje svou roliJ.

Byla bych rozhodně mnohem víc pro vlastní zkušenost než pro obvyklé paušalizování, i když na první pohled je ten ordung v Německu určitě větší než třeba u nás.

Předpokládám, že i na tuto německou vlastnost lze napasovat oblíbené motto současnosti, že je to hlavně o lidech a jednotlivcích.

 Trošku problém by mohl vyvstat v souvislosti s disciplínou. Dodržování pravidel a respekt k autoritám je u našich německých sousedů asi přeci jen o fous větší než v našich končinách. Ale s tím pověstným pořádkem můžeme docela úspěšně polemizovat. A jazyk jako prostředek hlubšího poznání německé nátury může být velmi nápomocen i těm, co prostě mají ve věcech víc chaos než německý rytmus a řád. Někteří to dokonce řeší i po francouzsku: učí se německy s láskou či něčím dobrým na zub. Ono je v podstatě jedno, kterou cestu si vyberete. Důležité je, že se rozhodnete a jdete do toho. Když v ničem, tak v gramatických pravidlech Němci ordung mají.  Když ovšem nevnímáme ten zástup výjimek…J