Často se o tom v poslední době mluví: korupce je
v naší zemi všudypřítomná. Souhlasím. Blbej
kdo dává, blbější kdo nebere, říkalo se kdysi s určitou nadsázkou.
Dnes už bych v tom nadsázku nehledala.
To by jistě mohli potvrdit rodiče, kteří chtějí, aby jejich
synek hrál třeba hokej na nejvyšší úrovni. Jinak se vlastně u nás už hokej hrát
nedá, protože lítat s hokejkou někde na zamrzlém rybníku se dnes nejen
nenosí, ale je to asi i nerealizovatelné (nejsou rybníky, mrazy, děti, které by
to chtěly takto provozovat….). Takže hokej u nás vlastně asi hrají jen ti
bohatí.
Kapříci tedy plují tedy nejen v kopané, jak jsme se
dozvídali z telefonických přepisů Ivánku,…,ale stejně tak i
v hokeji. Je doba obětavých
sportovních nadšenců, dnes se musí pěkně solit už od malička. Zdá se, že
s tichým souhlasem veřejnosti, protože najednou se ukazuje, že to všichni vědí
a přistupují k tomu v podstatě s bohorovným klidem: tak to
prostě je, co chcete? Těm, co se celá věc nelíbila, se dostalo tolika
odsuzujících reakcí, že raději spolkli výtku a pokusil se držet ústa i krok.
Naposled jsem se s hokejově korupční problematikou
setkala před pár dny v jakémsi diskusním pořadu. Kdosi tam sofistikovaně
vysvětloval, že stát prostě do sportu dává hrozně málo peněz a tak prostě ti
rodiče platit musí. To snad ani nechci
zpochybňovat, ostatně, platit se má za všechno. Ale platit někomu jen tak do
kapsy? A ještě takové částky, o kterých se tady mluví, jako by to byla houska
na krámě. Sto, tři sta, pět set tisíc… to jsou částky, které někteří nevydělají
ani za rok poctivé práce.
A tady se nedávají na
opravu stadionu či lepší hokejovou výzbroj. Tady se sypou někomu do kapsy?
Nerozumím tomu. Ve skutečnosti asi stejně půjde jen o špičku
ledovce. Nedávno jsem potkala kamarádku, která zjevně nebyla v nejlepší
kondici. Na můj nenápadný dotaz, cože se děje, rezignovaně vysvětlila:-„Nevzali
nám kluka na školu.“
Bylo ale zřejmé, že vinu nehledá v synových studijních
výsledcích, ale v tom,že si zkoušky prostě nezaplatili.
„Ty myslíš, že se to dá uplatit?“ podivila jsem se jako
Alenka v říši divů.
„Všechno se dá uplatit,“ odsekla mi, popuzena mým
nesouhlasem.
To už zavánělo náběhem k hlasitější výměně názorů. „
Zkuste jinou školu…“ pokusila jsem se o hledání alternativy a zároveň požádala
o upřesnění. : „On si někdo řekl o peníze?“
„Sousedka na tom gymplu má obě děti a říkala, že když
nabídnu sponzorský dar, pak kluka určitě vezmou.“
„Ona to tak udělala?“
„To nevím, ale asi jo, když mi to radí. Ale ty její děti
jsou geniální, ona to asi nepotřebovala….“
Nechtěla jsem jí chytat za slovo a vyptávat se, proč tedy
svého syna, když ho nepovažuje za dostatečně chytrého, chce dostat zrovna na
gymnázium. Stejně její hlavní myšlenka
byla, že měla zaplatit a všechno by se tím vyřešilo.
Diskutovala jsem o tom se studenty. Nijak se nedivili. Je to
prostě kulisa celého jejich dosavadního života. Vychovali jsme je v tom.
Nevidí na úplatcích v postatě nic divného. Berou všichni, proč by nebrali
i oni? Jak by se tento stav nechal změnit? Vysvětlují si to tak, že jde prostě
o pokrytectví, protože problém není v tom, kdo bere či dává, ale kdo se
nechá chytit. Řeší spíš tento „morální“ problém. Nad myšlenkou změnit tento
přístup, žasnou. Opravdově.
Jim samotným je totiž jasné, že zabít mnohohlavou saň je
sice pěkný pohádkový happy- end, leč v realitě useknete jednu hlavu a dvě
další narostou.
Před časem jsem už podobnou diskusi vedla, tehdy se ještě i
úplně malí tvářili, že oni takoví nebudou. Dnes už moje sonda podobný závan
optimismu nezaznamenala. Když pak vzory nenajdete ani v úvodu uváděném
sportu, u takřka národních hrdinů, pak se ale vůbec nelze divit.
Ovšem musí se jednou něco stát. Vždycky v historii se
stalo. Nejčerstvější analogie může být s právě často zmiňovaným patnáctým
husitským stoletím, kdy korupce dovedla zemi až k občanské válce. Někdy si
podobné konce nechci raději ani domýšlet.
Je to taková klasická potíž. Že se historie sice vždycky
v nějaké podobě opakuje, ale vždycky jsou tam odchylky. Adekvátní době.
Řešení současné morální a korupční krize by tedy mohlo mít mnohem dramatičtější
dohru než onu glorifikovanou, leč přeceňovanou bitvou u Lipan.
A kdyby se přeci jen hledalo řešení, pak jedna z mnoha
cest je kriminalizovat nejen ty, co berou, ale i ty, co dávají. Protože: blbej kdo dává a blbější kdo nebere je
sice hezký bonmot, ale vinu nesou obě zblblé strany…
Žádné komentáře:
Okomentovat