V přírodě

Nejezdím moc do přírody, tedy do takové té syrové, kde chybí civilizační výdobytky, které tak nějak k životu už potřebuji. Myslím tím střechu nad hlavou, koupelnu, toaletu a podobné výstřelky.  Někdy se ale podobné nedopatření vyskytne a já se ocitnu v úplně jiné přírodní dimenzi. Letos padl los na západní Čechy, kde měl být úžasný pobyt v kouzelné přírodě.  Ukázalo se ale, že to až tak romantické nebude. Hned v úvodu mě totiž zaskočilo počasí, které opravdu letně nevypadalo.

„Prší tam také?“ telefonovali mi zvědavě z domova, kde za oknem pozorovali jemný pražský deštík.

Otázka mi připadala dost nelogická. „ Prší? Tady se otevřelo nebe, lije a padají kroupy!“

Vysvětlovat jsem ovšem mohla teprve v okamžiku, kdy jsem zprovoznila prolitý aparát, který navlhnul i přesto, že se ukrýval na dně batohu. Batohy nám totiž promokly i přes veškeré pláštěnky i deštníky také. To opravdu nebyl běžný letní deštík.

S obavami jsem si uvědomovala, že to ve zdejší klimatické smyčce asi několik dalších dní opravdu jiné nebude. A nebylo.  

V romantickém přírodním kempu chybělo krom jiného i mýdlo. Správci připadal náš požadavek skoro nepatřičný. Teprve po určitém nátlaku uznal, že je to v jednadvacátém století docela legitimní, byť v jeho očích dost výstřední, požadavek. Chvíli vysvětloval, že mu tady mýdlo s jelenem zdejší hosté pravidelně kradou, tak ho tam raději nedává, ale pak v krabici něco vyhrabal a jedno nám přidělil. „Tady máte,“ pravil neochotně a tvářil se, že nás obdarovává nadbytečným rozmarným luxusem. Chtěl ho dokonce vydávat oproti podpisu pro případ, že by snad zase zmizelo, ale to jsme mu s poukazem na jejich webové stránky, kde inzerují pohodlí a splnění všech požadavků, nakonec rozmluvili.

„Ještě upozorňuji,“ dodal ve snaze zpochybnit legálnost našich požadavků, „že toaletní papír vydávám obden. …Proč? Přeci aby ho nikdo neukradl.“ doplnil těžko napadnutelné vysvětlení.

Chtěla jsem vědět, co dělat v situaci, kdy žádaný toaletní artikl dojde v liché dny. Mohlo by to být poučné jednání o tom, jak se chovat v krizi, ale nedošlo k tomu.

„Tady se totiž ukradne úplně všechno,“ konstatoval správce kempu rezignovaně a trochu zoufale si postěžoval. „I umyvadlo nám odšroubovali, o kličkách u oken a dveří ani nemluvím.“

Pochopila jsem, že jeho neochota vydávat určité hygienické doplňky má svůj reálný podklad. Podnikání v tomto oboru se v dnešní době podobá jakési zvrácené formě sebemrskačství.

Těžko se to dá pochopit. Logika toho, že někdo jede na dovolenou do kempu (už jen to je nelogické, ale asi jen pro měJ), a tam si ukradne sprchová závěs a dvě ušmudlané záclonky.

Ostatně, něco podobného se prý děje i v luxusních hotelech, jen na materiálně vyšší úrovni.

Jestli jsem všechno dobře pochopila, jde hlavně o český problém a problematiku českých turistů.

Třeba v Německu se to prý neděje. Jak si ale vysvětlit, že stejný problém tady klidně působí i němečtí turisté. Někteří sice původně hovořili jiným rodným jazykem, než se z nich stali Němci, ale i ti původní Germáni nemají problém se zdejším „zvykům“ snadno přizpůsobit. Ano, přizpůsobit. Doma si to nedovolí a tady, kde jde o běžnou normu, se snadno naladí na zdejší vlnu.

To byste nevěřili, jak vydatný nepořádek dovede udělat skupina německý turistů, kteří z nějakého důvodu mají potřebu strávit víkend v českém kempu.

Jenomže to nikdo neřeší. Vyžadovat dodržování pravidel není zdejším návykem. To se raději vytvoří premisa, že kradou a hlučí všichni, vypne se teplá voda, aby se ušetřilo. Toaletní papír jedině vlastní a mýdlo se značí jako nedostupná komodita.

V našich přírodních kempech je prostě možné úplně všechno, jen pohodlný odpočinek a klid to není.

V období nečekaných letních dešťů, či lépe řečeno lijavců, když se nemáte kde usušit, je delší pobyt takřka nerealizovatelný.

Ne že bych si chtěla stěžovat. Tento způsob trávení volného času je mi na hony vzdálen a jednou za pětiletku to i já vydržím. Jde jenom o letmé nahlédnutí do jiného světa. Navíc si myslím, jestli by se neměl alespoň nějaký český kemp pokusit o přiblížení se tomu německému, aby se učinilo zadost evropské rovnoprávnosti.  Tedy aby se nastavila nějaká pravidla, která by se dodržovala bez ohledu na národnost, věk i pohlaví.  Pokud by se někdo chtěl rekreovat v takovém kempu, měl by jistotu, že nezmrzne, nechytí žádnou chorobu z nedostatku hygieny a neomdlí při pohledu na nemyté společné záchody. Někdy je to pro ty jedince, co chtějí v tomto oboru třeba podnikat, takřka nadlidské úsilí. Například situace, kdy vám po každém víkendovém sezení zmizí skoro všechny sklenice, které si lidé berou domů jako suvenýry, nezbývá než snížit kulturní level a čepovat vše do kelímků. Ty si zatím nikdo domů nenosí.

Kemp by se tak vrátil ke svému původnímu relaxačnímu a odpočinkovému účelu. Jenže to zatím mnozí moc nechápou. Jezdí se sem spíš vyřádit a vybít.

V zásadě tedy svoje zvyky měnit nehodlám. Výlety do přírody v tomto duchu prostě nejsou pro mě. Akorát jsem zvědavá, co bude za další časovou prodlevu, až zase podlehnu nějakému nátlaku a vydám se blíž k přírodě. Zda nastane nějaká změna. (myslím změna k lepšímu, samozřejmě.)