čtvrtek 24. září 2015

Tramvají po Praze

To máte v Praze luxusní,“ říkávali naši venkovští přátelé kdysi s uznalým nadhledem, později trochu převládlo závistivé rozčarování. Luxusem mysleli městskou hromadnou dopravu, která vás v Praze zaveze kdykoli kamkoli, zatímco venkovské oblasti se potýkají se stále slábnoucí dopravní obslužností.  Někdy se do mimopražského konstatování vloudil i nechápavě vyčítavý podtón.
„ Na co si vy, Pražáci, můžete stěžovat, když tramvaj vám jede každou chvíli?“
Jsou k dispozici i jiné druhy pražské městské hromadné dopravy, leč já chci dnes mluvit o tramvajích, neb tramvajová doprava má v září své zajímavé výročí. 23. září si připomínáme 140 let od zavedení první koněspřežné tramvaje, tedy od spuštění tramvajové dopravy v Praze.
 První pražská koňka vedla od řetězového mostu císaře Františka u Národního divadla do Karlína k Invalidovně. Slavnostní zprovoznění proběhlo 23. 9. 1875 v 15 hodin 15 minut.
Dnes už není třeba vůbec reálné pohybovat se po městě rychlostí osmi kilometrů za hodinu, což byl rychlostní rekord tehdejší tramvaje. Fakt, že ale vůbec vznikla, je ovšem hodný zaznamenání. Od té doby se logicky změnilo všechno, nejen průběrná rychlost. Třeba trasa. Původní koňka jezdila přibližně tudy, kudy dnes vede část metra B, tedy od Národní po Urxovu. Postupně ale byly zprovozněny další trasy a během deseti let tak pražská koňka měřila takřka 19 kilometrů. Dnes tramvajová trať čítá takřka 150 kilometrů. Provozní doba byla převážně přes den, od půl sedmé do deseti hodin večer a interval byl sedm minut.  Dnes se jezdí takřka pořád a interval je (někdy) docela kratší.
Podobných rozdílů lze samozřejmě uvádět mnoho. Vraťme se ale do historie. První a jedinou vozovnu měla koňka v Karlíně, kde měla ustájeno asi deset vozů a 32 koní. Pozvolna vznikaly další tratě a vozovny, ovšem vývoj byl na přelomu devatenáctého dvacátého století extrémně rychlý, že koňka prostě nestačila.  Celou síť proto odkoupily elektrické podniky a koňku přebudovaly na elektrickou tramvaj.
Dnes už považujeme tramvajovou dopravu v Praze za naprostou samozřejmost. Pravda, čas od času se rozčilujeme nad jejich přeplněností, nedochvilností či nerudností některých cestujících či  řidičů. To všechno jsou ale jen náhodné pihy na celkové kráse tramvajové dopravy, která má v Praze už přes pět set tramvajových zastávek a 950 vozů pro přepravu cestujících. Svézt se můžete i historickou tramvají, která sice má do původní koňky hodně daleko, ale určitou dávku romantiky nabízí. Nebo zajít do muzea MHD do Střešovic a kouknout na primátorskou tramvaj a ostatní nádherné kousky.
Je zajímavé připomenout, že se kdysi koketovalo i s myšlenkou ekologické tramvaje, která by jistě dneska byla v popředí zájmu minimálně u strany zelených.  V roce 1895 šlo ale primárně o pokus něčím upoutat a objevit netradiční a zajímavý zdroj energie. Pohon tedy vytvářeli cestující sami, šlapáním. Tramvaj se ale moc neujala, přestože fungovala a v určitých úsecích dosahovala i větší rychlosti než koňka. Jenže komu by se chtělo šlapat v tramvaji, když díky panu Křižíkovi to za nás mže všechno udělat elektřina. Což je ekologicky taktéž výhodné, leč u šlapání se k tomu přidávala i určitá nadstavba v podobě pravidelné dávky pohybu. Ten ovšem každý nevyznával, proto šlapací tramvaj zmizela na smetišti dějin.   K romantice minulosti pak patřila i otevřená tramvaj a revizor s kleštičkami ve voze, což už si dneska neumíme představit. Jezdíme poměrně moderními vozy s určitým komfortem, lístky si označujeme sami (někteří) a kromě denních a historických spojů si můžeme dopřát i noční tramvaje, která sváží noční pasažéry přes centrální stanici na Vltavské. V běžném provozu máme dokonce i některé chytré tramvaje, které přesně znají svoji polohu a umí regulovat vnitřní teplotu podle aktuálních klimatických podmínek. Teď ještě mít jen samé chytré a platící cestující a můžeme si 140 výročí zavedení pražské tramvajové dopravy připomenout v plné parádě. V podstatě to totiž opravdu máme docela luxusní.

 psáno pro Listy Prahy 1

Žádné komentáře:

Okomentovat