Světem literatury a světového kulturního dědictví nás léta
provázejí slavné milenecké a partnerské dvojice. Vždycky symbolizují nějakou hodnotu či
životní vášeň, a každý si v jejich vztahu může najít to své, co ho
oslovuje, inspiruje, co obdivuje anebo co by si třeba i sám přál ve svém
vlastním životě. Někdo si tak třeba vysní vášeň až za hrob jako v případě Romea a Julie, někdo obdivuje neskutečnou trpělivost čekající věrné Penelopy, která
čeká na svého Odyssea. Můžete se ztotožnit s nenaplněnou láskou Tristana i
Izoldy či živočišnou divokostí Napoleona a Josefíny. Někoho osloví společensky nerovný svazek Boženy
a Oldřicha, inspirativní může být i zakázaná láska Břetislava a Jitky či vztah
dohozený, jako v případě Parida a Heleny Trojské, z jejichž krátkého
vzplanutí bohužel nevzešlo žádné roztomilé děcko, nýbrž desetiletý válečný konflikt.
Obdivovat lze i vztah Petra a Lucie či krásné partnerství Filemona a Baucis,
tak krásně zpracované v Oidipových Proměnách a v dílech mnoha jeho
epigonů. Je to vztah, který beru za
vzorový i já. Líbí se mi tam to souznění, symbióza,důvěra, touha být pořád spolu. Není takových mnoho, ale když jsou, tak je to
štěstí. Opravdové. A nejen pro ty dva, ale i pro jejich okolí, kteří mají také
štěstí. Že je znají, potkávají, že je inspirují a prozařují všechno kolem sebe.
Je to běh na dlouhou trať a dnešní život je spíš o sprintech. O to víc je cenné
takový život prožít či alespoň mít takové Filemony a Baucidy ve svém okolí.
Mám
to velké štěstí. A nedávno jsem si to uvědomila o to víc. Při setkání, která se
nezapisují do dějin, ale do srdce.
I když..., do dějin vlastně takéJ
Žádné komentáře:
Okomentovat