Někteří se jich bojí. Prý šíří nemoci. Kálí na hlavy
osobností, byť jen těch bronzových. Ničí fasády domů. Nemluvím o
profesionálních vandalech, ale o holubech. Jejich hejna bývají prokletím všech
současných velkoměst. Mnohde je hromadně likvidují nebo alespoň vyhláškou
zakazují jejich krmení. Jen Praha 7 má k tomuto ptactvu jiný, pozitivní
vztah. Zde mají holubi vítaný azyl, jsou vítáni, což oni náležitě využívají.
Když kráčím Kostelní ulicí dolů, často nabývám intenzivního pocitu, že jsem se
ocitla přímo ve slavném Hitchokově hororu Ptáci. Temná hejna tu sice zatím na
lidi neútočí, ale když se nad vámi zvedají ze střechy, kde zjevně mají nějakou
základnu, docela ve vás zatrne. Často se zde objevují v takovém množství,
že snadno zakryjí oblohu a vytvoří tmavý, ba ač černý, hrozivě poletující mrak,
kterým rozhodně sluneční paprsek nepronikne. Nechci si ani v návalu bujné
fantazie představovat, jak asi vypadají zdejší střechy, půdy či život
v podkrovních bytech. Stačí pohlédnout na chodníky…Nicméně, pro holuby
z celé Prahy je to příznivá zpráva. Na sedmičce je pro ně fajn, radnice
jim patrně velmi fandí, takže je jim tady lépe než mnohým rezidentům. Humanita
a holubí trus zde prostě mají zelenou. Nabízí se myšlenka, zda bychom k různé
ptačí symbolice na sedmičce neměli vypsat konkurz na hymnu. Myslím, že slavný
song Zpívám ptákům a zvlášť holubům by měl jasný tah na vítězství. A kdyby
náhodou nevyhrál, stačí petice s jedním podpisem. Blbosti se tady tak řeší
často, zatímco závažné věci se taktně přecházejí. Patrně se ztrácejí právě pod
nánosem holubího trusu...
trefný postřeh,který platí pro nejednu administrativu:-)
OdpovědětVymazat