Zimní doprava

Chodci versus řidiči - dvě svébytné kategorie dopravy, které si často nemohou přijít na jméno. Vyhranění bývají zejména ti, co zažívají jen jednu z obou rolí. Ti co své „dopravní kabáty“ převlékají, reagují většinou podle toho, kde se právě nacházejí. Tedy za volantem peprně nadávají na chodce, jako pěší nemají vlídného slova pro motorizované účastníky dopravy. V náročném zimním období jako by jejich antagonismus narostl. Mnozí i přes náledí jezdí po městě jako blázni, jiní zase skáčou před auto v domnění, že prostě chodec má vždycky přednost. Že se nedá dobrzdit si tito hrdinové všedního dne nikterak nepřipouští. Nejvíc mě v tomto ohledu fascinují matky s kočárky, které tak sebejistě nastrkují kočár s miminkem na namrzlý přechod (to v lepším případě, často přecházejí tam, kde je zrovna napadne), že někdy budí dojem (sebe)vražedných úmyslů. 

Občas si tak přemýšlím, kde vlastně jsou dopravní strážníci? Jestli je jim tak velká zima, že nevycházejí nebo lapou jen tam, kde je jistota okamžitého zisku nebo v horším případě přímého úmrtí? To je totiž zajímavá reakce na stížnosti, kdy se člověk třeba pozastaví nad oblastí s neustálým překračováním rychlosti, a odpověď je víceméně stylizována v tom smyslu, že pokud tam nikdo nezemřel, nic se neděje!!!?

    Nu, když se ke kontrole pravidel a pořádku přistupuje tímto způsobem, pak se nelze divit tomu, že statistiky nehodovosti rostou a doprava připomíná džungli. V současném případě tedy spíš nějakou zamrzlou tajgu, kdy dobrzdit před chodcem, který třeba v podvečer, kdy není vidět na krok, v tmavém oblečku vstupuje do vozovky v okamžiku, kdy ho napadne, je vskutku adrenalin.   Chodci versus řidiči jsou tedy opravdu svébytná (zimní) kapitolka. A to do toho ve stávajícím  mrazu naštěstí moc nevstupují cyklisté, kteří z vozovky většinou udělají  divoký trojboj, kde není vítězů. Jen poražených!!!!