Už několik let se pravidelně
zamýšlím nad otázkou, jestli výuku středověkých dějin brát jako přínos či
považovat za ztrátu času. Ono je to totiž trochu sporné. Vnímáme-li středověk
jako logickou položku v rámcově vzdělávacím programu, je to spíš ta druhá
alternativa. Ke snůšce nepraktických vědomostí přibude další, okořeněná pro
děti školou povinné naprosto nestravitelnou vzdáleností. Ony jako pravěk
vnímají i námi tolik oslavovaný mezník v roce 89, což teprve události ze
života Otce vlasti.
Berete-li ovšem v úvahu fakt, že císaře Karla zde představit jako
moderního ambiciózního člověka, dokonce trochu bezskrupulózního, tedy
s aktuálními analogiemi k dnešku, bude to jistě možnost číslo jedna.
Lze na to jít i metodou filmových odkazů a představit mocného panovníka
pomocí vizí našich režisérů, kteří do něho, logicky, také vkládali svoje
vlastní paralely a vize. Kreativitě se v tomto případě meze nekladou. Jen
je třeba prostý učebnicový text nějak oživit. Dnešní výuka historie si libuje
v setkávání s pamětníky, ovšem živého účastníka Karlových činů
k dispozici nemáme. Možná i proto je často středověk u studentů v nemilosti,
je pro ně natolik temný a vzdálený, že už jen jeho terminologie budí averzi a
odpor. Životní příběhy císaře Karla proto přímo nabízejí možnost jakési
středověké revitalizace, zejména v okamžiku, kdy půjde ruku v ruce
s mediálními oslavami jeho sedmistých narozenin.
Dnes se na osobě adorovaného panovníka nechá ukázat prototyp politika,
schopného diplomata ale i nelítostného manipulanta. Tedy analogie
s dneškem jako dělaná.
Děti se většinou domnívají, že
osoba, která ze stránek učebnic pronikla až na pozici největšího Čecha, je
postava veskrze kladná, což v jejich vnímání často znamená i nudná, a kterou
lze zobrazit pouze v laskavém světle. Klasické černobílé vidění dějin,
buďto je to padouch nebo hrdina.
Řeklo by se, že sdělovat dětem o tomto českém a německém panovníkovi i
něco málo záporného zavání nehezkým kacířstvím a znevažováním našich národních
dějin. Avšak právě tyto konotace vykreslí Karla v lidské podobě, děti ho
začínají vnímat jinak, než jen postavu z učebnice a existuje reálná
naděje, že si ho alespoň na čas nějakým způsobem zapamatují. Například jeho
selhání v roli otce, kdy ze svého syna Václava IV. udělal rozmazleného
fracka, který si tak zvykl na umetenou cestičku, že když přestala fungovat
otcova protekční kuratela, nebyl schopen samostatného sebejistého života.
Hledal berličku v alkoholu a skončil jako jeden z nejhůře hodnocených
českých vládců. Tedy velký císař Karel, všude glorifikovaný jako velký politik,
naprosto selhal jako otec. To nabízí celou škálu vzdělávacích paralel, lze vést
diskusi nejen v hodinách dějepisu, ale plynně přecházet i do výchovy
k občanství, OSZ či literatury.
Někdy se objeví i takové konotace, které bychom v prvním plánu ani
nehledali. Třeba vztahy mezi sourozenci. Mohla mít Karlova výchova bratrů
Václava a Zikmunda vliv na budoucí vývoj v Čechách? Kdyby se bratři víc tolerovali,
zažily by české země občanskou válku ve stejné podobě, v jaké ji přineslo
následné husitství? Pravda, jde o alternativní historii, ale ta děti většinou
baví, učí se s její pomocí hledat souvislosti a paralely a vytvářet
vlastní obraz historických osobností.
Někdy ani netušíme, co všechno nám Karel a jeho doba mohou nabídnout.
Ale mnohé věci jsou vskutku aktuální. Co třeba nezaměstnanost a „hladová“ zeď? Územní
rozvoj a jeho urbanistické pojetí Prahy? Dnešní vztah ke vzdělání kontra
Karlova snaha vytvořit v Praze univerzitu a lákat sem vzdělance celé
Evropy?
Jen do tématu ťukneme, paralely se sypou samy. Zkrátka, i čtrnácté století, ze kterého nám
Karel již sedm set let promlouvá, nám může i dnes mnohé nabídnout, ale není to
úplně samozřejmé. Je třeba hledat a nějak smysluplně život, dílo a odkaz
slavného Lucemburka uchopit. Ve školním případě se navíc vyžaduje určitá
zkratka a zároveň i akčnost, prostě něco, co dnešní generaci se středověkým
vladařem propojí, takže asi nejlépe nějak virtuálně. Ovšem existuje i pomalejší
vstřebávání Karlových aktivit, než ono nejoblíbenější shrnutí na you tube.
Třeba výlet. Procházka po Novém městě pražském či cesta na Karlštejn nebo do
Kašperských Hor. V okamžiku, kdy se děti procházejí po místech, která
nesou pečeť Karlovy zakladatelské činnosti, většinou jim zážitek
v paměťových závitech nějak uvízne. Když putují po všech trzích, které
vznikly v jeho době v Praze, nejlépe ještě s nějakými pracovními
listy, snadno si zafixují jeho urbanistickou prozřetelnost. Občas lze, u
menších dětí, využít hry na cestovní kancelář. Naplánují a prodávají virtuální
zájezdy po stopách Karla IV. Většinou je to hodně baví.
Nevím, jak dalece to vždycky
lze sladit se všemi prvky současného RVP, které je bohužel alfou a omegou
veškeré výuky, ale funguje to stoprocentně. Pokud pak není prostor v přímé
výuce, nabízí se varianty pro zájmové aktivity či speciální projekt právě
k probíhajícímu výročí. Doba Karlova je totiž zajímavá, mnohovrstevná a
nabízí řadu možností k edukačním projektům.
S několika ročníky, které
mají ke středověkým dějinám blíže než jiní, jsme začali připravovat
dlouhodobější projekt k slavnému výročí. Plánujeme si společně zažít jeden
všední den ale čtrnácté století v přítomnosti císařově.
A také mimo školu, v rámci
našich pravidelných přednášek pro veřejnost, se setkáme s panem profesorem
Petrem Čornejem, který nám představí císaře Karla tak, jak ho neznáme. (http://hovoryohistorii.webnode.cz/).
Je totiž jasné, že metody musí
být různorodé, záběr z mnoha úhlů pohledu. Například jinak se o Karlovi bavíme
s malými dětmi v rámci vlastivědy, jiný pohled vedeme
s maturanty ohledně jeho (ne)skrývaného antisemitismu, odlišný pak zase
s dospělými během našich historických hovorů. Témat se nabízí nepřeberně: jako již výše zmíněné
rodičovství, politické triky, vztah k církvi či kult osobnosti. Vše lze
hledat paralelně v jeho době i v současnosti. K tomu množství
filmů i literatury, která se době Karla IV. s velkým gustem věnuje.
Lze tedy říci, že středověk nemusí být vůbec
temný a postava císaře Karla, který je v našich dějinách čtvrtý až od doby
protektorátu, což se poměrně málo ví, má i dnešním dětem mnoho co říci. Pokud
ho uchopíme jako plnokrevnou postavu se všemi klady i zápory, najdeme nějaké
paralely či ho prostě jen převedeme na rychlejší média, přináší i našim
studentům zprávu, že jednak nic není černobílé a hlavně, že když se chce,
všechno jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat