Selský rozum

Vždycky, když někde narazím na poznámku o selském rozumu, přemítám, co tato kategorie vlastně znamená? Moje babička o selském rozumu mluvila v okamžicích, kdy se něco vymykalo logice či nějakému řádu věcí. Zatímco dnes se o selském rozumu nemluví takřka vůbec, protože žijeme v zajetí anglikanismů, občas mě retrospektivně napadá, zda by se tato kategorie neměla znovu oprášit a vytáhnout do světla ramp. Protože jsou kolem nás věci, kterým opravdu nerozumí, jsou ale tak nějak všeobecně přijímány, údajně i zákonem garantovány, přesto se podle mého příčí zdravému, respektive selskému rozumu. Tak třeba nedávno se řešila kulišárna s předností na kruhových objezdech, hloupost už od prvního pohledu, přesto se jí všichni regulérně zabývali, ba dokonce měla (má?) oporu v legislativě. Také jsem se dočetla, že když odbočujete vlevo a napálíte to do někoho, kdo vjel do křižovatky na červenou či jinak porušil pravidla, jste stejně vinen vy, jelikož jste měl podobnou reakci předvídat. Nu, selský rozum pláče, protože při podobném předpokladu odbočím na křižovatce doleva bezpečně pouze tehdy, když tam budu sama. Ale nabyl apríl, když se o tom diskutovalo, prostě to tak je. Stejně jako je neoddiskutovatelný fakt, že člověk, odsouzený za teroristický čin, získá od norského soudu odškodnění za to, že věznice porušuje jeho lidská práva.

 A nikoli tím, že by zažíval nějakou šikanu, ale nemá dostatečně luxusní prostředí. Co na to selský rozum? Pláče, logicky. Stejně jako nad zprávou z české věznice, kde si jakýsi vrah vysoudil peníze za újmu na svém zdraví způsobenou tím, že se v jeho okolí kouří. Nu, újma těch, které připravil o život, je zjevně vyřešena jeho luxusním vězněním, nyní je řada na něm, aby hájil svoje práva. A ejhle, je mu vyhověno? Podobně jako těm, co z poslanecké sněmovny zamířili do vězení, přesto berou výplatu, ba i náhrady dostávají. V takové výši, že by za ně dokázala spokojeně vyžít kdejaká nezisková organizace, na kterou ale nejsou ve státním rozpočtu prostředky. Na náhrady vězněného poslance ale ano. Selský rozum už přímo štká, leč to je tak vše, co s podobnou současnou neuvěřitelnou situací lze udělat. Selský rozum prostě zmizel v propadlišti dějin, protože kdyby měl reagovat na absurdity, které jsou dnes na denním pořádku, musel by asi padnout do kómatu. Možná by se mohl nenápadně za evropské peníze nějak revitalizovat. Samozřejmě pod nějakým jiným, evropsky znějícím označením.

Pravda, je tu jedno nebezpečí. Jak jednou začnete s evropskými fondy, může se stát, že je začnete využívat úplně jinak, než bylo původně určeno. A selský rozum zase ostrouhá. Časem se zapomene, nač byly peníze vůbec určeny, a také kde se vlastně rozplynuly. Jestli se pak najde nějaký kritik, a většinou se vždycky nějaký naivní romantik objeví, dostane se mu poučení, že když bude strkat nos do věcí, do kterých mu nic není, nemuselo by to dopadnout dobře. Z toho plyne, že selský rozum zjevně nemá velkou šanci. Tedy pokud o něm vůbec přemýšlíme, protože je to tak trochu nošení dříví do lesa.