pátek 3. června 2016

Výstava o Karlu IV.

Je jich nyní jako hub po dešti, stejně jako různých dokumentů, filmů, rozhlasových pořadů, besed. Stačí si jen vybrat. Vybrala jsem Valdštejnskou jízdárnu, pro děti. Vycházím z ověřené premisy, že oni samy na podobnou výstavu nezajdou, tudíž stojí za to jim formou školního násilí podobné zážitky zprostředkovat. Třeba něco ulpí, k čemu se v dospělosti rádi vrátí. Výstava o Karlu IV, je vnímána Národní galerií jako její prestižní, je ve spolupráci s Německem, kam se také na podzim stěhuje. Měla jsem to štěstí, že jsem byla už na vernisáži, takže vím, že prestižní fakt je a že stojí za to. Pro děti samozřejmě s lektorem. Proniknout do rezervačního systému byl tedy boj, zjevně každá škola chce takto prezentovat svým dětem otce vlasti, tedy jsme se dostali až na odpolední termín, kdy už je v galerii klid, jak pravila paní v šatně. Od vernisáže došlo ke dvěma zásadním změnám. Už zde fyzicky nebyla Zlatá bula Karla IV., to se vědělo dopředu, že setrvá jen týden. A nesmělo se fotit, prý si to německá strana nepřeje a striktně to zakázala! Jinak byla výstava stejně zajímavá a inspirativní jako na začátku. Škoda, že lektorka byla trochu mdlá a bez energie, skoro vypadala, že se těch dětí bojí, což ony hned vycítily a okamžitě se u nich projevovaly tendence zlobit. Přitom dívčina byla zjevně naučená, hodně toho věděla, jen zaujmout ty pubescenty se jí bohužel nepovedlo. I tak jsme si výstavu ale prohlédli se zájmem a chutí, někteří jedinci dokonce i s chutí vyplnili pracovní listy. A po dvou hodinách jsme z jízdárny odcházeli spokojení (vraceli jsme se do Prahy, kterou mezitím důkladně propláchl přívalový déšť, tedy „logicky“ nejezdilo metro ani mnohá povrchová doprava). Zakončili jsme tedy procházkou na svěžím jarním vzduchuJ. Hezká výstava i poslední květnový den.
                          
                     Fotky alespoň z atria a vestibulu metra:-) I tam máme umělecká díla









Žádné komentáře:

Okomentovat