Ohlédnutí za Otcem vlasti

„To máme z doby Otce vlasti,“ říká se nyní často. Z médií, která si narozeninovou párty velkého Lucemburka vzala za svou, bylo během léta  podobné postřehy slyšet minimálně jednou denně. Jak se léto vrcholilo , oslavných ód logicky přibývalo. Karlovým odkazem se myslí stavební památky, univerzita, vlastní životopis, láska k vlasti či k ženám. A v kostce šlo o všechny letní turistické hry na středověk:-)

Často se připomíná jeho duchovní odkaz, nadšené sběratelství či umění plést košíky. To všechno bylo za blahé doby otce vlasti, konstatuje se takřka u všech dnešních kulturně vzdělávacích aktivit. Nemám nic proti, také jsme se „svezly“ na vlně Karlovy popularity v rámci našich Hovorů i školní slavnosti na konci roku.
S rostoucím počtem připomínaných Karlových aktivit mě ale napadá, jak se asi žilo lidem v jeho době. Myslím tím třeba jedince, kteří vyznávají ticho a klid. Vždyť se pořád kolem jen stavělo. Pravda, chyběly dnešní všudypřítomné sbíječky, ale žádná oáza ticha to zjevně být nemohla. Tahle myšlenka mě zaměstnává zejména poté, co jsem si všimla, jak moc se nyní třeba staví na Letné . První, co mě napadlo, že se asi zdejší majitelé snaží o lepší kvalitu zdejšího bydlení. Poté jsem zaregistrovala, že řada domů je rozbouraná permanentně, dlouhé týdny a měsíce. Mohou ti lidé v takových objektech normálně žít? A neměli to lidé doby Karlovy podobné?

Popravdě řečeno, moc velkou glorifikaci bych podobným aktivitám nedopřávala. Jak k tomu přijdou ti, jež musí v prachu a hluku žít a jichž se nikdo neptal? Pravda, všichni se dnes ohánějí mantrou nějakého nočního klidu, který ale ve většině případů stejně nedodržují. A ostatně, když přijdete po noční a vedle se sbíjí, abyste snad šel raději znovu do práce. V době Otce vlasti tomu muselo být podobně, snad jen ty zvuky byly jiné. Ale klasický rámus, prach a nepohodlí byly určitě totožné. A úniku nebylo.

Časem jsem dospěla k názoru, že by se někteří měli za svou horlivou stavební činnost spíš omluvit a přemýšlet o nějaké kompenzaci.

Přitom by mnohdy stačilo málo. Dodržovat nějaká pravidla, nehlučet navzdory všem a všude. Jenomže s pravidly je často velká potíž. Není, kdo by je dodržoval. A rámec nastavuje ten, kdo platí.
 I Otec vlasti si v tomto směru dělal, co chtěl. Pomyšlení, že by ale všechno platil ze své kapsy, je docela úsměvné. Vše zaplatili ti, co pak neměli ani náznak práv ohledně svého vlastního komfortu v podobě nějakého ticha a klidu.

Řekla bych, že v tomto velkého panovníka mnozí dobře následují. Způsobů, jak vyprat špinavé peníze či podojit fondy Evropské unie nabízí stavební boom nepřeberné množství. Například rekonstrukce, zateplení, poté znovu rozbít dům za účelem nových oken, nových rozvodů elektřiny nebo vodního potrubí. Kdyby se všechny věci udělaly najednou, zmizela by skvělá záminka pro další „praní“ či dotaci. Život v nově vznikajícím Novém Městě v době Otce vlasti tedy opravdu nebyly žádné slasti, ale spíš pořádné strasti. Podobně, jako tomu vidím v poslední době na Letné. Dovedu si živě představit středověké budovatelské peklo, které si poddaní navíc sami zaplatili, protože císař stavěl z jejich peněz. Pokud by ale nevytrvali a ty hrůzy nepřežili, neměli bychom dnes ona krásná pražská panoramata, to je nezpochybnitelná věc. Vědět to tehdejší obyvatelé, jistě by se radovali. Kdyby ale mohli putovat časem a viděli, jak se jejich stavební očistec přeměnil v současné turistické peklo, nevím, zda by ze své oběti měli skutečnou radost. Proto se také těžko pozná, jaké budování má smysl a jaké ne. Určitě většina lidí Karla za jeho stavební činnost obdivuje. Já lituji ty, kteří tehdy v tom permanentním hluku a prachu museli dlouhá léta žít. Přesto, že jsem na všechny finální výdobytky doby Karlovy náležitě pyšná. Asi jsem tam musela žít v minulém životě, napadá mě. A reinkarnací se dostat do dnešní doby s absolutní nenávistí vůči aroganci stavebního hluku a prachu. To asi tak vysvětluje fakt, proč mi pohled na muže se sbíječkou většinou přivodí nevolnost, neřku-li psychickou újmu. To mám prostě od Otce vlasti:-)