úterý 4. října 2016

Sliby, chyby

Každá koruna dobrá, aneb skutek opět utek
Píše se o tom v poslední době často: člověk nesmí všemu, co slyší v televizi, potažmo od našich zákonodárců, věřit. S tím naprosto souhlasím. Média toho dnes namluví a veřejný prostor snese tolik blábolů. Na druhou stranu, někdy jde o zásadní informační zdroj. I když, na třetí stranu (je-li taková:-)), většinou je to zdroj silně manipulační, takže vlastně vyháníme čerta ďáblem.
To by mohli v současnosti potvrdit třeba učitelé, kteří se chystají deset měsíců vzdělávat a vychovávat naše děti. Dlouhé týdny před koncem loňského školního roku se důkladně probíralo, jak moc dostanou kantoři přidáno, jak tedy nyní vlastně zbohatnou, že to tentokrát nebudou jen promile, ale celá procenta.
Mnohé reportáže byly vcelku dramatické. Nechyběly srdcervoucí záběry na učitele, kteří žijí od výplaty k výplatě, kteří si přivydělávají druhou a třetí prací, které pak v televizním zpravodajství střídaly šoty o bídných kantorech, kteří vlastně ty děti týrají a tak si přeci žádné peníze nezaslouží. Jako by nestačilo, že mají prázdniny......
Mnohým se celá situace nelíbila, když dostanou učitelé, proč nedostanou také jiní? 
Naposledy jsem tuto debatu podrobněji zachytila, když se licitovalo o pár procent také pro hasiče, zdravotní sestry a policisty. Zdálo se, že když vše prošlo Parlamentem a celým schvalovacím procesem, bylo kolem toho tolik řečí a obstrukcí, že by už mělo jít o jasnou věc.
Nešlo. Ve skutečnosti šlo klasické a tolikrát omleté slibem neurazíš, že je snad až trapné, že někteří na chvíli uvěřili, že se tak doopravdy stane. Školní rok v plném proudu a ve zprávách krátký šot o tom, že všechno je jinak, peníze do škol nejsou. A pokud ano, pak jen v omezeném množství a bůh ví kdy, rozhodně ne v září ! 
( pro poslance ovšem ano, tam se nic nezmění, dodávala zpráva takřka šeptem, asi v rámci nějaké vyváženosti.)
Na čísi poznámku, že se to dalo čekat, nemělo cenu ani reagovat. Ano, my zkušení praktici to očekávali, přesto mi to stojí za kratičkou zmínku.
Je zřejmé, že dnešní společnost má úplně jiné priority. Školství mezi ně nepatří, a to ani přes silné proklamace každého ministra. Zájem, ať už opravdový či hraný, sice skýtá základ pro určitou útěchu, ale je to na nic. Už blahé paměti ministryně Buzková nedala dítě do škol, kterým šéfovala,ale zvolila  drahé zahraniční lyceum. Jistota je jistota.

Peníze jsou u nás na všechno jen ne na školství. A tam nemluvím jen o platech, ale o vybavení, ICT , tělocvičnách, laboratořích atd.  S velkou pompou se rozjíždí inkluze, všichni mají ve svém portfoliu silná slova a noviny se hemží inzercí, která hledá asistenty pro inkluzní školství. Nabízení plat je kolem deseti tisíc korun?  Dovede si někdo z ministerstva, které si na inkluzi postavilo volební úspěch, představit, že by pracovalo za takovou mzdu?  Od inkluze mohu volným krokem přejít ke kuchařkám a školníkům, kteří pracují za podobný peníz. Ani u nich k avizovanému zvýšení nyní nedojde, nejsou na to peníze a sliby chyby. Pravda, pro poslance se zvýšení nemění, ale to už by můj text směřoval ke konfrontaci, což překvapivě nemíním. Spíš se chci zamyslet nad prioritami, které dnešek přepočítává jen na peníze. A ty u nás jsou. Na mnohé věci, jak vidno z mediálních sdělení. A na něco zase ne. 

Žádné komentáře:

Okomentovat