Ti poslední. Co čekají na naději. Konečně jsem je viděla. Mají,pravda řadu
kritiků, a asi bych se jindy také v některých věcech přidala. Ale na druhou stranu, některé počiny jsou svým způsbem tabuizované, na ně se prostě nesahá. Třeba na Básníky:-) My, co jsme vyrostli na jejich příbězích,
přijímáme každý další díl s určitou pokorou, ve které se tak trochu zrcadlí
i náš vlastní život. Zestárli jsme spolu s nimi.
Vlastní zrcadlo vždycky ve mnohém
omlouváme. Stejně tak Básníky. Možná také stálečekám na naději? Nebo na zázrak...?
Mám je prostě ráda ve všech jejich podobách. I
v té nejnovější. Je to směs radosti, smutku, nostalgie, souznění…. Prostě,
jsou to moji Básníci. Vždycky hodnotím na sto
procentJ,
bez ohledu na to, co říká paní SpáčilováJ
Žádné komentáře:
Okomentovat