Závody

Nekonečná zima se dá zpříjemnit i mnoha různými atraktivními sporty. V mém případě tedy hovořím o pasivním zpříjemnění, protože aktivně už dávno žádný zimní sport neprovozuji. Nicméně, ráda to sleduji a často žasnu nad konečnými výsledky. Respektive nad jejich měřením, když se do vedení dostávají ti, co ty druhé porazí o setiny sekund!!! Je to asi stejné jako v atletice, kde o vítězi opravdu často rozhodují jen cílové kamery. Když pak slyším, že někdo prohrál o takřka sekundu a tím pádem se ocitá na chvostu výsledkové listiny a nemá vůbec šanci, jen nevěřícně valím oči. 

A myslím, že to musí být dost frustrující, prohrát závod ve sjezdu o dvě setiny vteřiny? Coje to, pro boha,za časový úsek?

Asi nemám správně sportovního ducha, protože z mého pohledu to není žádný výkonnostní rozdíl, ovšem z pohledu vrcholového sportovce (či sportovního komentátora)pak jde o zásadní věci.     Nebo třeba můj oblíbený biatlon. Jet dejme tomu štafetu a nezastřílet, pak nevím, jak se podívám kolegům, co odjeli bez chyby, do očí? To by moje nervová soustava nedala. Stejně jako rozum mi nebere, jak mohou běžet a pak rovnou, přímo z běhu, skvěle zastřílet. Vždycky se mi vybaví Svěrákův film Akumulátor I, jak Forman ml. běží parkem, tak nějak totiž běhám já a v takovém stavu střílení vnímám jak nadlidskou schopnost. Jistě, oni jsou trénovaní, ale představa, že stačí jen jednou minout a už v desetikilometrovém běhu nemám šanci na dobré umístění, by mě asi deptala. 

Ale od toho jsou to vrcholoví sportovci, kteří s tím umí pracovat. My ostatní se jen nervujeme při gaučinku.  I tak mi ale výkonnostní rozdíl setiny sekundy přijde bizardní. Copak to je nějaký časový rozdíl? Dá se natrénovat setina sekundy? A dalo by se takto sportovat bez špičkové techniky, která jediná takový rozdíl postřehne? 

cu, jde o otázky řečnické neřku-li zbytečné, ale když tak sleduji třeba sjezdové lyžování, nemohu se podobným dotazům ubránit. Ale i tak, kouká se na to krásněJ

 A když je Gábina zlatá, je to prostě dokonalé:-)