Žulový Stalin

Je příběh takřka hlavně z Letné, proto jsem ráda, že mě neminul. Události kolem stavby monstrózního sousoší jsou zde rozvedeny do pohnuté historie padesátých let. Autor jako pamětník nás provádí příhodami, které se běžně do učebnic dějepisu nedostanou. Je to zajímavé čtení, při kterém mě znovu napadá, jak je historie jednostranná. Kupříkladu Gottwald. Nejdřív neskutečná adorace, poté cejch zločince. S tím souhlasím, jen mám dojem, že těch zločinců by mělo být vyzdviženo víc. Fanatický gauner byl podle mě Kopecký, Nejedlý či tzv. Tonda Zápotonda, který se navzdory všemu dosud nese naopak pozitivní nálepku hodného komunisty ( dost oxymóron, ale je tomu tak).  Nicméně, hlavní dějová linie se týká sochy a samozřejmě Otakara Švece, jako vítěze soutěže a tudíž hlavního autora „fronty na maso.“ Seznámíme se s jeho počáteční tvorbou, okolnostmi kolem soutěže i stavby samotné a poodhalíme pohnutky vedoucí k sebevraždě jak umělcovy manželky tak i jeho samotného. Zvláštní kapitolu pak tvoří odstřel pomníku, který vznikl ze zvůle režimu a zvůlí stejného režimu byl ve finále zlikvidován.  Obrovské oběti lidské i finanční. To vše je Žulový Stalin. Zajímavé čtení