Jak mi politické elity kazí práci

Výchova je věc složitá, často věc názoru, který často bývá diametrálně odlišný. Někdo prosazuje výchovu autoritativní, jiný je příznivcem vychování liberálního, ba i nevýchova má své zastánce.  Neměli bychom ale zapomínat, že do výchovy promlouvají i věci veřejné, čímž ovšem nemyslím dávno zkrachovalou politickou stranu. Myslím tím atmosféru ve společnosti, vystupování elit, morální vzory a celá dlouhá řada dalších věcí, které všichni intenzivně vnímáme, ale ne vždy jsme schopni ovlivnit. Trochu letí lidovost, jako že všichni mluvíme, jak nám zobák narost, chováme se jak na pastvě a preferujeme plebejské chování, které je nám přeci vlastní! Nu, existuje i jiný názor, něco v tom duchu, že když chci být až nahoře, musím vědět, že tam nejvíc fouká a dle toho se i chovat. Nebo výstižné české přísloví, že ryba smrdí od hlavy. Či zatracovaný názor staré školy, že elity se mají chovat tak, aby mohly být alespoň trochu vzorem. Nic z toho dneska neplatí, tedy si často, třeba v hodinách výchovy k občanství, kladu řečnickou otázku, jak vysvětlit dětem, že jsou okamžiky, kdy se prostě musím chovat podle bontonu (zároveň dovysvětlit, že bonton není sprosté slovo), že do některých prostor prostě vulgarity nepatří, byť třeba v zákulisí běžně mluvím jako dlaždič. Sportovně nadaným jedincům se jistě líbí, že vysoká hra holí už nepatří jen do hokeje, ale pokud mě moje chabé znalosti pravidel neklamou, i tam si jde hráč po takové vychytávce sednout na trestnou lavici?  Jak to ale zakomponovat do systému pravidel slušného chování nevím. Kdy další české přísloví zní, že často zloděj křičí, chyťte zloděje, umím jim vysvětlit původní podtext. Ba dokonce i ukázat na reálném příkladě. Jak ale vysvětlit, že to prakticky funguje a nikomu to nevadí, na to už moje pedagogické schopnosti nestačí. Prostě učit v podobné atmosféře o morálce a etice je dost zavádějící, skoro se mi chce říci, že zbytečné. Pak si ale vzpomenu na kantory za války či v padesátých letech, kteří to měli jistě horší. A je to pro mě výzva, že se snad dá vychovat generace, která takové praktiky nebude považovat za normu. Ale je to vskutku běh na dlouhou trať, leč trpělivost přináší růže. Ještě že ta přísloví mámeJ