Na kola

Termín „na kola“ je současný terminus technikus. Takové zaužívané spojení, kterým sdělujete, že víkend či jiný volný čas hodláte trávit jízdou na kole. Svoje bicykly nejprve dom umístíte na střechu vozu či napěchujete do vlaku, přemístíte se na místo určení a tam se věnujete oblíbenému druhu pohybu. A pak zase motorizovaně zpátky. A je to už dvě stě let, co tento druh pohybu existuje. Dozvěděla jsem se totiž onehdy v rozhlase. Asi zase během nějaké kolony. Tentokrát šlo o velmi zajímavé vyprávění o vzniku cyklistiky. Že předchůdcem kola byla vlastně koloběžka, protože na prvních strojích se odráželo nohama, se asi ví. Že první stroje nesly libozvučný název kostitřas je asi také všeobecně známo. Ale že se těm vůbec prvním kolům přezdívalo „ovdovňovač „byla pro mě velká novinka. Podstata byla v tom, že jízda na tak vysokém stroji byla velmi fyzicky náročná, zvládali ji jen silní mladí muži. A jelikož i tak často padali a umírali, lidová tvořivost (mimochodem dodnes velmi kreativní) dala zařízení název „ovdovňovač.“ Víc se ale ujal onen kostitřas. Kolo se postupně snižovalo, přišly pedály a pak i geniální systém řetězového pohonu, aby vznikl bicykl v té podobně, jak ho známe dodnes. A ten se, krom jiného, zasloužil i o posílení genofondu lidstva. Mladí mužové si totiž už nemuseli vybírat nevěsty kolem sebe, ve vlastní vsi, často nějak příbuzné. Mohli odjet do vedlejší či ještě vzdálenější vesnice a v pohodě se stihnout vrátit. Rodila se tak zdravější a silnější generace, protože došlo k oživení genů. Tak to jsem netušila už vůbec. Připomnělo mi to starou dobrou historiku z Básníků o vlivu kroje na sexualitu. A ejhle, ono podobnou roli sehrálo i kolo. A tak tedy hurá na kola. A pokud by někdo po náročné cestě chtěl odpočívat s knihou v ruce, tak v příbězích Nic nového pod sluncem je i kapitola o počátcích sportu u nás. Tedy nejen o cyklistice. A nejen o Tyršovi. Na kola se taková útlá knížka dá docela dobře přibalitJ