Zvonění:-)

Zvonění telefonu bývá vytrvalé a přichází v jakoukoliv denní hodinu. Číslo se často mění, tak se může stát, že podobně vytrvalý telefon opatrně zvednu. Abych vzápětí pochopila, že dělám chybu. Na opačném konci drátu je operátor. Respektive jeho call centrum, které mi intenzivně něco nabízí. Většinou sice okamžitě pokládám, ale někdy se slituji nad vlídnou telefonistkou, protože vím, že chyba není v ní, ale v systému. Abych byla konkrétní, v systému O2, které takto vykořisťuje svoje zaměstnance a přes ně svoje klienty. Hlas v telefonu zní většinou velmi slušně, oznámí mí, že jsem jejich letitý, věrný ba i oblíbený klient, který má u nich dárek či slevu. Vycházejí z primitivní premisy, že na slovo sleva jim skočí takřka každý. Většinou proto šokuji, když odpovídám, že nechci slevu. Láká mě často dodat slovy klasika, že nechci slevu zadarmo, jen nevím, zda bych byla pochopena a tak za strohým oznámením, že nechci slevu raději dělám tečku. Někteří mi pak nemají už co říci a hovor tedy ukončí sami. Jiní jsou vytrvalejší a také asi zvědaví a tak kladou doplňkové otázky. Jako proč nechci slevu, co tím vlastně sleduji, že nechci slevu a plno dalších podobně sugestivních otázek.

Moje vysvětlení je jednoduché. Nechci nic řešit po telefonu. A navíc nemám ráda, když mi někdo něco vnucuje, i slevy. Po jednom takovém intenzivním nátlaku jsem se vydala na pobočku s dotazem, co mi tedy mohou nabídnout a jak upravit tarif. Nijak. Jedině telefonicky, sdělil mi suše floutek na prodejně A tak jsem tedy odešla s velmi vtíravé myšlenky O2 opustit. Takový přístup se mi moc nelíbí. Ale vzhledem k tomu, že předpokládám u ostatních totéž, jsem se ještě nerozhoupala. Do toho probíhá ta předvolební debata o levných tarifech v okolních státech, tak bych se asi rovnu měla odstěhovat do Polska, abych měla trochu komfortnější telefonování.  Přitom tam to musí být podobné, jde přeci o nadnárodní moloch. Poláci jsou ovšem větší trh a tam se vždy lépe vyjednává. Nechce se mi ale věřit, že to u nás nejde. Spíš se do toho našim operátorům nechce. A nemají ani zájem ani vůli. Proto máme nejdražší telefony v Evropě. Ostatně, nejdražší jsou u nás i dálnice a v jakém jsou stavu. Nejvíc mě na tom zaráží, že to všichni vědí, ale nic se s tím neděje. Všichni to tak nějak akceptují.

Ne, že bych sama byla nějaká bojovnice Popravdě řečeno, spíš by mě O2mohlo chválit, jsem asi typický pes, který štěká a nekouše. Žádnou vzpouru jsem dosud nezorganizovala ani nedotáhla do konce. A pokud vím, tak ani v nejbližší době nic nechystám. Ale na druhou stranu samozřejmě vím, že je to hodně nefér. Jestliže někdo zneužívá svého postavení, mělo by jít existovat nějaké řešení. Představuji si to tak, že by levné tarify neplatily jen pro některé. Nebo aby všichni nespokojení zákazníci jednoduše vypověděli smlouvu. Aby si operátor uvědomil, že zneužívání se nevyplácí v jakékoliv podobě. Nebo aby oni sami telefonovali za podobné peníze.

Pravda, k podobnému řešení se asi hned tak nedopracujeme. Spíš naopak. Z tohoto úhlu pohledu to vypadá, že diktatura jen tak neskončí. A není vyloučeno, že ještě přitvrdí, protože telefonovat chtějí všichni a zdá se, jiný operátor již na náš rozebraný trh nepronikne. Zjevně tedy existují jen dvě možnosti. Buď platit předražené tarify, nebo netelefonovat. Případně se zapřít a přistoupit na jejich hru telefonních smluv.  Je možné, že variant se nabízí víc, Když totiž začnu kombinovat, o věci víc mluvit, jsem víc agresivní, zdá se, že by něco šlo. Jenže v takových chvílích trochu ztrácím důvěru k celému systému. Co asi mají za pravidla, když si je zvýšenou mírou arogance mohu pozměnit? Popravdě řečeno, čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to připadá na levačku. V podstatě jde o poměrně sofistikované a těžko definovatelné deptání všech zainteresovaných. Přesto vymotat se ze spárů tohoto molocha většinou nikdo moc nechce. Nebo i chce, ale nejde mu to. Asi neví, kam správně zavolatJ