úterý 25. července 2017

Bude kde si hrát?

Vždycky, když někde slyším, jak je dnešní doba hrozná, odosobněná - hlavně díky technologiím, vzpomenu si na průkopníky pokroku, kteří se museli potýkat s mnohem větší nedůvěrou společnosti k vymoženostem, které byly“ proti přírodě.“ Ať už to byla jízda lokomotivou, díky své závratné rychlosti 40 km v hodině přezdívané Raketa, která byla označována za pekelný stroj, protože takhle rychle rychlou jízdu nemůže člověk přežít, nebo hnutí rozbíječů strojů, které ničilo vybavení továren v naději, že jim to vrátí práci. 
Nad podobnými věcmi se dnes nikdo nepozastaví, byť znovu existuje reálná vize, že stroje, respektive počítače, připraví řadu lidí o práci. Hnutí rozbíječů strojů se patrně opakovat nebude, s pokrokem jsme se smířili. S čím se zatím moc nesmiřujeme, jsou mobilní telefony. Zatímco za nás byla jedna budka v ulici a telefonem se opravdu jen telefonovalo, dnes má každý aparát vlastní (někdy jich má i více) a telefon jen na telefonování ani nevyrábějí. Aparátem se fotí, hraje, mailuje, natáčí, stopuje, naviguje, šikanuje, čte, skypuje, watsupujeJ, komunikuje a sem tam i opravdu telefonuje…
Vnímám to hodně venku ve společnosti, která víc hledí na display než někomu do očí. Také to dělám, nechci se tímto zamyšlením z oné množiny vyvažovat. Třeba restaurace podvědomě vybíráme podle toho, zda tam mohou psi a zda je tam wifiJ.
Protože vývoj, jak známo, nejde silou jednotlivce zastavit ani zbrzdit. Jen co já pamatuji, došlo k takovému vývojovému veletoči, že diskety, na kterých jsem uchovávala svoji diplomovou práci, patří dnes již k zapomenutým muzejním vynálezům.
A to nemluvím o škole. Co bylo kdysi správně, jde dnes vrchol pedagogické neschopnosti a naopak. Co bylo před lety vnímáno jako katastrofa je dnes všeobecně přijímané, ba někdy i glorifikované.
Napadá mě, co asi během let čeká naše děti? A začala jsem u tolik kritizovaného školství. Budou ještě naši vnuci chodit do školy? Bude je mít kdo učit, když už dnešní škola údajně vůbec nepřipravuje pro život. Budou je tedy učit roboti? A kdo je třeba naučí vzájemné, mezilidské komunikaci?
   No, ani jsem se nemusela moc snažit a další impulsy pro podobné přemítání se hrnou jako lavina. Možná by se podobné vize měly rovnou začít vyučovat v té naší současné škole, aby vskutku na nějakou budoucnost připravovala.

Jenomže to by jistě zasáhla veřejnost, ministerstvo, ČŠI, rodiče, odbory, média či nějaký nový ambiciózní politik. Minimálně s názorem, že takovým uvažováním děti stresujeme a to není trendem doby.  Z toho plyne, že nějaké hnutí rozbíječů strojů vlastně pořád existuje, jen v trochu více sofistikované podobě, a že se na budoucnost stejně připravit neumíme. Nebo nechceme. Mnohem jednodušší je chystat se na minulou válku. A pak se divit, že všichni zírají do mobilů a nic pořádně neumí. Tedy pokud si to alespoň chceme přiznat.

Žádné komentáře:

Okomentovat