Předpony

Už dlouho mě nikdo tak láskyplně a přátelsky nevyzval k tomu, abych se utopila. Hanička tomu tak činila na Korfu dost pravidelně. Pořád si totiž plete významy některých tvarů a tak často dojde k veselým situacím. Třeba, když chce zamazat záda krémem, utopit se v bazénu či v moři nebo když kontroluje vlastní rodiče, kteří v době její nepřítomnosti prováděli doma rekonstrukci dotazem, zda to už podělali. Myslí samozřejmě udělali, podobně jako výzva k utopení znamená trénovat potopení. Řekové zjevně děti milují a jejich vztah k Haničce mě o tom přesvědčoval každý den naší řecké dovolené. Vrhali se na ni s objetím, polibky či širokým úsměvem, takže jsem ji dost drtila ručičku v obavě, aby mi ji nikdo neukradl. Ona ale vše nesla s úsměvem a veškeré situace rozjasňovala svými dotazy, gramaticky velmi půvabnými. Takže jsme věděly, že tam pojdeme, myšleno dojdeme, pejsek něco užere místo sežere a nakonec se všichni utopíme. To bylo díky pobytu na moři u ní výrazem nejfrekventovanějším. V reálu se nic takového nestalo, nikdo se neutopil, byť potápět jsme se naučily. Nikdo se ani nezapálil ani nespálil, a zamazaní jsme byly jak od písku tak namazaní krémem. A opojení řeckým vzduchem a sluncem. A trochu mě to vedlo k zamyšlení nad tím, jak to asi mají cizinci s tou naší češtinou těžké. A nejen předpony. Mnohem víc třeba předložky. Proč jedete na Slovensko a do Slovinska? No, zkuste to někomu vysvětlit? Myslím tím cizince, ne tříleté dítě, které má svůj specifický slovník. Ovšem v obou případech je ta čeština nejen zrádná, ale hlavně krásná a zajímaváJ