Sýček je stále čestným členem vyjmenovaných slov. Už méně čestným členem našich lesů.
Z nějakého zpravodajství jsem se doslechla, že stav sýčků v našich
lesích povážlivě klesá. Až tak povážlivě, že se burcuje k jeho ochraně a
vyvíjí se snaha dostat ho na seznam ohrožených druhů. Tak to mě trochu
zaskočilo. Nejsem znalec sov a sýčků, sýčkové v té lidské podobě mi navíc
trochu vadí. Ostatně, asi nikdo nemá kolem sebe rád lidi, co věčně sýčkují a
vidí věci jen v tom negativním světle. Skuteční sýčkové patrně takový
pohled na svět nemají. A nejen proto, že ožívají hlavně v noci. Jsou to
prostě drobní dravci, lidstvem zneužití. Jednak do již výše zmíněného přísloví,
jednak i do hororů a tajuplných příběhů. Tam všude sýček znamená signál
k nějakému napětí či katastrofě. Slyšet houkat sýčka prostě znamená, že se
vám zvednou vlasy hrůzou. V lepším případě jen strachem či nějakou obavou.
Tak to sýčkům lidé předepsali. Teď to ale vypadá, že naše děti budou muset do
podobných rolí dosadit jiného ptáka. Anebo se zasadit o to, aby to ti sýčci
přežili. Myslím, že to je ta lepší varianta a že si to sýčkové zaslouží. Ti
ptačí, samozřejmě. Vždyť bez nich by to byl v lese skutečný horor. A co
teprve vyjmenovaná slovaJ
Žádné komentáře:
Okomentovat