Nedávno se mě dítko v primě zeptalo, zda musí psát
psacím písmem? Trochu mě svým dotazem zaskočil. Ne snad, že bych neuměla
odpovědět, ale že mě vůbec nenapadlo, že by se někdo nad něčím podobným
zamýšlel. Automaticky totiž při psaní předpokládám psací písmo.
Položila jsem ale kontrolní otázku. Proč?
„Aby se mi lépe psalo,“ zněla pro mě poněkud nelogická
odpověď.
Přikázat, že test
z dějepisu musí být napsaný striktně psacím písmem, se mi poněkud příčí.
Tiskací písmo ale není rukopis. Představa, že děti upřednostňují tiskací
písmena, mi přišla poněkud neuchopitelná. Krom jiného si myslím, že
vykreslování tiskací podoby zpomaluje psaní, ale to je asi závan ze staré
školy. Naopak, dnešní děti neumí psace. Mají to úplně naopak.
Psací písmo je pro ně
natolik obtížné, že si na tom někteří kreativci postavili kariéru a vzniklo
písmo nové, takový kočkopes. Ani psace, ani tiskace. Hlavní cíl, co nejvíc
jednoduše. Pravda, v jednoduchosti je odjakživa krása, byť osobně stále nechápu,
co tak složitého je na psacím písmu.
Můžu ale z vlastní zkušenosti říci, že dětem opravdu
dělá velký problém. Zkusila jsem se nad tím trochu zamyslet. Psané písmo
v dávné historii patřívalo jen vyvolené skupině, je docela dobře možné, že
plošně by se ho také všichni nenaučili. Některé epochy dějin se obešly úplně
bez písma, stačily znaky a skřeky, možná kouřové signály.
Vzpomínala jsem, jak to bylo s psacím písmem v době
moderní a musím říci, že i tam se dá objevit výrazná sinusoida. Můj dědeček měl
například ve škole předmět zvaný krasopis, byl z něho hodnocen i na
vysvědčení. Jeho písmo také bylo i ve vysokém stáří úhledné a dobře čitelné.
Moje školní etapa se naopak docela dobře dala zvládnout škrabopisem, jak tomu
doma důvěrně přezdívali, leč pořád to bylo relativně čitelné psací písmo.
Napadá mě, že ti, co tehdy trpěli nějakou formou dysgrafie, měli prostě smůlu.
Nikdo se jim nevěnoval, nesli si školními léty jednoznačnou charakteristiku
těch, co docela obyčejně škrábou. Že by ale psali tiskace, to patrně nikoho ani
nenapadlo.
Ostatně, dnes se rukou asi zase tolik nepíše. Dost se využívá
klávesnice, ale prioritou je zcela jistě dotykový display, kde se text vytváří
úplně jiným způsobem, než je rukopis (ba ani gramatika se zde mnohdy neuplatní,
ale to je zase jiný příběh). Přestože se všeobecně tvrdí, (a ví) že elektronika
dětem a jejich jemné motorice neprospívá, nikdo se nepozastavuje nad ústupem
psacího písma ze školních lavic. Někde jdou dokonce tak daleko, že glorifikují
ty školy, které používají písmo komenium (to je onen kočkopes). Prý respektuje
dětskou osobnost. Já bych spíš řekla, že dětem ustupuje, neřku-li podlézá. A že
cesta do pekel bývá dlážděna takovými dobrými úmysly lze doplnit dnes už
prokazatelným faktem, že absence písma znamená zakrnění jemné motoriky, která
se už v dospělém věku logicky nevylepší.
Zajímavý může být pokus. Vydat příkaz, že test musí být jen
psace. Vyzkoušela jsem. Na osmiletém gymnáziu, kde by se měla (dle logiky věci)
vzdělávat budoucí elita národa. A co se stalo? Třídu jsem naprosto paralyzovala,
část podlehla panice, že to psace nenapíše dobře, část se hroutila nad tím, že
když se soustředí na psací písmo, nedokáže se soustředit na vědomosti. A našly
se tři děti, které nepsaly vůbec. Neuměly to. Neuměly psát psace, abych byla
přesná.
To mě, musím uznat, docela zaskočilo. Když totiž začnete víc
pátrat, zjistíte, že takových jedinců je v našem vzdělávacím systému víc,
než by jeden odhadoval. A to vůbec nemluvím o dysgraficích, kterým IVP většinou
umožňuje notebook nebo tablet, takže ke psaní používají klávesnic a word. I
ostatní, bez jakékoliv diagnózy, ale tvrdí, že psací písmo je pro ně příliš
těžké. Jako že tiskací zvládnou v pohodě, ale psací je vyčerpává a moc ho
neumí. Někteří se tak i „vlastnoručně podepisují.“ Tiskace.
Možná by kreativní reformátoři mohli spíš přijít
s metodou, jak vrátit psací písmo do lavic.
A nejen do lavic,
všeobecně mezi lidi.
I když třeba je to další vývojová fáze lidstva. Kdysi se
pralidé začali odlišovat tím, že se jim přesunul palec do opozice. Už nebyl
v řadě s ostatními, přesunul se, aby se zlepšil úchop. Dnešní lidé
kdysi palcem ťukali sms. K zásadní proměně jako v pravěku to ovšem
nestačilo, protože překotně rychlý vývoj přinesl dotykové display, kde se píše
spíš dotykem ukazováku nebo prostředníku. Může se stát, že ostatní prsty
lidstvu zakrní, nebudou k ničemu potřeba. Třeba je absence psacího písma
ve školách první krok k podobné proměně lidstva. Jak vidno, potřeba
rukopisu se smrskla na schopnost podpisu, ale jelikož máme i digitální podpis,
nezdá se, že by rukopis čekala nějaká zářná budoucnost. Jenže, co když vypadne
síť a nastane dlouho očekávaný black out?
Žádné komentáře:
Okomentovat