úterý 3. října 2017

Adaptační pobyty.

Patří k začátku školního roku. Psala jsem o nich na konci srpna. V září jsem absolvovala dva. Oba skvělé. První byl v Krkonoších s primou. Krkonoše trochu znám, primu jsem poznávala. Obé se mi líbilo. Co se mi nelíbilo, byli podnikatelé, kteří nabízejí ubytování školám a přitom nemají rádi děti. Nebo se alespoň tak chovají. On ten „Cimrman“ asi opravdu vychází z pečlivého pozorování okolí. „Postavil si hospodu, ale chodili mu tam lidi!“ Protože přesně tak to v našem penzionu bylo. A to jsme měly děti hodné, vlídné, bezproblémové. Také by majitelé mohli potkat divokou smečku, která se nedá kočírovat. Pak nevím, co by dělali, když k nám se chovali tak nehezky. Ale zkazit jsme si to nedali, Krkonoše jsou krásné a s dobrou vůlí a náladou jde vždycky všechno lépe. Druhý pobyt byl s kvintou. Tam jsme se poznávat nemuseli, tam šlo o stmelování a adaptaci na vyšší stupeň gymnázia. V Teplicích nad Metují. Tak ty jsem dosud neznala vůbec. Hezké místo. Nevím, zda pro životJ, ale pro výlet ano. Bylo tu víc adrenalinu a trochu horší počasí. Adršpach jsme ale zvládli, i s podzimní nostalgií. Lezli jsme i po skalách. Stejně jsme zvládli jako klášter v Broumově. Lilo jako z konve. Ale přežili jsme.

Již běží říjen a měli bychom tedy být dokonale zadaptovaní. Snad ano. Ale doopravdy to posoudíme až během následujících týdnů. Teď je asi nutné zadaptovat se na to podzimní drsné počasí, to je adaptace takřka nejnáročnějšíJ









Žádné komentáře:

Okomentovat