Den poté

Vlastně už dva dny poté. A stejně to nejde vstřebat. Je to takový absurdistán, že je dost zatěžko mu uvěřit. A co teprve si zvyknout, že v tom budeme žít. Nějak nemohu pochopit a uchopit, jak většina našeho národa smýšlí a uvažuje a to i přes to, že jsem v empatii docela trénovaná. Tohle mi nejde a docela to ve mně budí nejen skepsi, ale už docela i strach. No, uvidíme…L

Úplně nejvíc ale nerozumím tomu, že tolik lidí volit vůbec nejde. Patrně byla účast vyšší než posledně, ale stejně je to bída. A vzhledem k tomu, že jedním ze zásadních hesel v Listopadu bylo: svobodné volby, je fakt, že teď už tu svobodu volit chápeme tak, že je nám to šumák, docela smutnou realitou. A to nejdu dál, protože připomínat, jak třeba ženy na počátku dvacátého století bojovaly za volební právo, nechávaly se věznit, ba i bít a týrat, jen aby vybojovaly právo, které mi dnes "velkoryse" nevyužíváme, bych vnímala jako znevážení jejich činnosti. 

Asi i tady platí stará premisa, že co dostaneme zadarmo, toho si nevážíme. A my jsme volební právo a vlastně i celou naši demokracii dostali tak trochu na stříbrném podnosu. Jen abychom o ni tak nějak nenápadně nepřišli. Třeba výměnou za koblihu....