Osamělí mluvící

Přesněji by asi bylo napsat moderně telefonující, ale na ulici na mě prostě působí jako osaměle mluvící. Lidé, kteří s využitím nejnovější techniky telefonují s rukama v kapsách do mikrofonku, který lze samozřejmě velmi snadno přehlédnout. Oni technologičtí průkopníci pak na ulici trochu připomínají podivíny trpící samomluvou. Alespoň já je tak vnímám. Často se leknu, když za mnou někdo z ničeho nic promluví, někdy mimoděk odpovím, protože si na pikovteřinu pomyslím , že dotyčný mluví ke mně
 ( vskutku to tak i vypadá). 
Někdy se leknu, jindy zase žasnu a chvíli (dlouhou) mi trvá, než mi docvakne, že jde o telefonát a ne o tanec svatého Víta. 
Stejně divně tato aktivita vypadá i v prostředcích městské hromadné dopravy. Sedíte, tupě zíráte, když tu kdosi vedle vás z ničeho nic promluví. Prostě blázinec, minimálně na první dobrou. Pravda, brzy to bude asi běžné, i my, co vytrvale přikládáme aparát k uchu, takže jasně demonstrujeme svou činnost, budeme třeba jednou vykřikovat svoje telefonáty to éteru. A patrně nejen to. Čeká se třeba platba čipem, který budeme mít pod kůží. Budeme očipováni jako dnes psi. Prý...
Nu, čekají nás divoké zítřky. V současnosti mi ale osamělí mluvící na ulici pořád navozují atmosféru nějaké sci fi. Nebo blázince. To dle mého vlastního rozpoložení:-)