čtvrtek 15. února 2018

Šprti před tabulí

Nedávno jsem četla článek, který uváděl výbušný titulek o tom, že v české škole učí bývalí šprti. Uvedlo mě to do stavu určitého rozladění. Ne snad, že bych se styděla přiznat, že jsem i já byla šprt. Spíš proto, že nevím. A navíc nepovažuji šprty za tak zvrácenou kategorii, aby musela být hromadně dehonestována.
Dost jsem o tom přemýšlela. Konstatovat, že jsem nebyla šprt, a nemám je ráda by znamenalo šprty degradovat, distancovat se od nich, což rozhodně nechci a nehodlám. Nejsou všichni šprti jako Krhounek ze slavného školního filmu. Slavného tedy asi jen pro starší generaci, nevím, nakolik je v dnešní mladé generaci prototypem šprta právě mladík ztvárněný Františkem Filipovským. Spíš bych asi měla hledat v Bradavicích či jiné fantasy sáze, ale zamýšlím se nad kantory a tam si odskok do „Hlubin študákovy duše“ snad mohu dovolit.“ Kromě toho si myslím, že představa šprta je poměrně neměnná napříč generacemi, bez ohledu na jejich mobilitu a zběhlost v sociálních sítích.
Mohu ale já s čistým svědomím říci, že jsem nebyla šprt, když už řadu let učím a navíc, bože div se, učím ráda? Musela jsem o tom promluvit s několika kolegy. Nikdo z nich neměl dojem, že byl v době své vlastní školní docházky něco jako šprt. Několik jich dokonce přiznalo, že byli vedeni jako problémoví žáci, zlobili a neměli samé jedničky.
Vybavovala jsem si, jestli jsem potkala šprty třeba při studiu na PF.  Tady musím konstatovat, že moje vzpomínky byly spíše opačného charakteru. Všichni jsme věděli, že klasičtí šprti nemají mezi námi šanci na existenci. Přesto se určité nálepkování dostavilo. Chlapci se například neradi hlásili k vizi, že půjdou po škole učit. To nepůsobilo příliš mužně. Mnohem mužnější (v době mých studií) bývalo prohlášení, že jsou na škole hlavně proto, aby nemuseli na vojnu. Tedy ne příliš šprtský úhel pohledu.
Ostatně, dnes asi bude situace podobná. Nehrozí sice vojna, ale i tak může škola znamenat určité oddálení dospělého života. Přestože je to úplně jin situace, lze tam hledat drobné paralely. Někteří jdou dokonce i tak daleko, že školství nejenže vyzkoušejí, ale i vnesou tam určitý svěží vítr. Když se nad tím jejich oponenti podiví, často argumentují tím, že nejsou žádní šprti, aby respektovali nalajnované mantinely.
Zajímavé je pobavit se o tom, kdo je šprt, na rodičovském fóru. Hodně tam přispívají ambiciózní matky, které by označení šprt u svého miláčka rozhodně nesnesly. Ale běda, jakmile dítko nemá samé jedničky. Takže klasické schizma, nebo hezky česky, prostě nevědí, co chtějí. Otázkou je, zda tito jedničkáři budou učit? A budou to šprti nebo ti, co přinášejí onen svěží vítr. Přiznám se, že nevím. A netroufám si, jako onen mladík v rozhovoru, suverénně generalizovat, že v českých školách učí bývalí šprti. Z určitého úhlu pohledu na tom jistě něco pravdy je. Když ale začnete pátrat, kdo všechno učí, nenajdete jedno vodítko. Někdo tvrdí, že učí tzv. národní buditelé, jako že z přesvědčení o tom, že vzdělání je třeba šířit, i když to není zrovna populární. Což je jistě pravda, ne ovšem jediná.  Ještě jsem nezažila sborovnu složenou ze samých nadšených buditelů. Je třeba také platit složenky a ty se z pouhého nadšení nezaplatí.

Možná by bylo načase přijít s nějakou smysluplnou reformou, aby se konečně školství sešlo se skutečnou realitou. K tomu laciná hesla, že dnes učí bývalí šprti, nijak nepomohou. Ale zase jsou líbivá a na veřejnost dobře působí, to byl asi hlavní cíl toho popíchnutí, které vyšlo někdy minulý týden v tisku. Ale třeba to něčemu napomůže.  Třeba k oživení diskuse o tom, kdo dnes vlastně učí. Já jsem totiž i slyšela názor, že za to, že si tam někdo celé dopoledne hraje s dětmi, by snad ani neměl brát plat. V tomto kontextu je tvrzení o šprtech před tabulí ještě v podstatě laskavost. Jen nevím, zda je to vůbec k něčemu, když zásadní vizí budoucnosti je, že učitel bude nějaký počítačový program. A tam je asi úplně jedno, jak ho pojmenujeme, protože on bude prost všech emocí. Jestli je to cesta, kterou se má naše školství ubírat, tak nevím nevím.

Žádné komentáře:

Okomentovat