Ač se to ani zdaleka nezdá, léto se blíží a je čas myslet i
na letní dovolenou. Alespoň tedy rámcově, formou nějakého plánování. Nepatřím k oněm
odvážným typům, co jezdí sami. Nejsem ani tak odvážná, že bych přikývla na
výjezd s last minute. Máme to prostě jinak. Jde o několik fází, přičemž ta
první je taková dlouhodobá, plánovací. Kam asi letos pojedeme? Zajímavé je, že
většinou z tohoto myšlenkového maratonu vítězně vyjde Řecko. NečekanéJ.
Další etapa je
hledání v katalogu. A zde přicházejí avizované novinky. Cestovky se jako
takřka vše v našem životě stěhují na net. Jak k tomu ale přijdou ti,
co dovolenou vybírají raději listováním v katalogu než zíráním na
blikající monitor plný reklam? Asi nijak, to bude patrně onen pokrok. I tak vytrvale
žádám v cestovkách katalog. Mají ho, ne že ne. Často i velmi tlustý. Letos
ovšem s dodatkem. „Je to bez cen, paní!“
„Prosím?“ nevěřím vlastním uším.
„Nejsou tam uvedeny ceny,“ opakuje mladičká pracovnice CK.
„To je letos zadarmo?“ pokouším se o vtip
Nepadl na úrodnou půdu. Slečna není vtipně naladěná.
„Ceny jsou jen na netu!“
„Prosím?“
„Ceny jsou jen na netu,“ opakuje již poněkud nevrle, ale
firemní kodex je neúprosný, a tak nasadí úsměv určený pro staré a nechápavé
zákazníky, a sladce dodá:
„ Případně mi můžete zavolat a já vám cenu sdělím.“ K tomu mi podá vizitku.
Svoji buřičskou myšlenku, že když už to tiskli, tak tam
klidně mohly být i ceny, si raději nechám pro sebe. Co kdyby mi pak v telefonu
cenu zatajila, že? J
Situace byla jako přes kopírák v několik velkých
pražských CK. Holt, pokrok nezastavíš…
Žádné komentáře:
Okomentovat