Jedna z pouček týkajících se historie, kterou lze směle
označit za lež. Či za minimálně neplatnou. V překladu jde o floskuli, že
historie je učitelka života. Což je stejná lež, jako že z historie se
poučíme (nepoučíme!), že historie se opakuje (neopakuje), že kdo nezná svoji
historii, musí si ji znovu prožít (neprožije)… a tak bych mohla pokračovat.
Vede mě k tomu přemítání, jak moc je historie důležitá pro pochopení
současnosti, jak moc patří k všeobecné vzdělanosti a patří vůbec dějepis
do škol? Vycházím – sama pro sebe- z premisy, že historie je důležitá.
Velice. Mě navíc velmi baví, což její význam umocňuje. Zároveň mě drží
v jakési bublině, kterou když opustím, tak žasnu. Nedávno se mi to zrovna
přihodilo. Ocitla jsem se v jiné skupině lidí. Lidí vzdělaných,
empatických a úspěšných. Takřka devadesát procent z nich nemělo ponětí o
historických událostech. Ti, co o tom chtěli hovořit, to měli každý trochu
jinak, ale často to sváděli na studia. Že si ze školy nic nepamatují. Učitelé za to mohou. Jiní měli klasický
argument, že jsou to jen data. Nebo že toho je moc. Samozřejmě padl i názor, že
je to prostě nezajímá. Někteří ale v dospělosti cítí určitý handicap, že
neznají dějiny, ale k životu to více méně nepotřebují. A tak si kladu
otázku, zda má ta historie nějaký význam. Má cenu ji vůbec učit, když ten, kdo
chce, si k ní najde cestu stejně až v dospělosti? Nepovede to
k tomu, že budeme masově zapomínat a fakt si to prožijeme znovu? Nevím,
ale jsem hodně překvapená, jak málo lidí historii zná a zajímá se o ni. A tak
hledám poučku, která na rozdíl od těch výše uvedených zjevně platí. Líbila se
mi ta, o zpětném zrcátku v autě. To je srovnáváno s historií
v pozici důležitosti. Potřebujeme ho, abychom mohli jet. Jen do něho
nesmíme hledět příliš dlouho a intenzivně, protože pak bychom ztratili přehled
o tom, co se děje na silnici před námi a mohli bychom snadno nabourat. Ale bez
zpětného zrcátka to nejde.
I když, jak sleduji současné povědomí o historii, tak asi
naopak, jde a velmi dobře. Ovšem ve finále můžeme čekat hromadnou havárii
neřku-li masakr. A zajímavé (jen pro mě) je zjištění, že mě takové úvahy napadají na prahu týdne, kdy mě čeká plno historických soutěží, takže ta historie asi není úplně mrtvá. No, sama nevím....
A jak to máte s dějinami vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat